Na zdi
Sedím obkročmo na zdi, kterou bych chtěl zbořit.
Na obou stranách jsou lidé, které mám rád, i lidé, kterým chci vzdorovat.
Chci vzdorovat stavitelům zdi. Je jich na obou stranách zdi hojně.
Naopak jsou mi blízcí ti, kteří zeď přelézají, zvídavé děti, pašeráci a vůbec všichni narušitelé.
Ale i mezi těmi, kteří žijí hluboko ve vnitrozemí na jedné či druhé straně, vidím lidi, kteří jsou milí, vlídní, tvoříví, je-li potřeba, rozhodní, moudří, vnímaví k druhým a pečující.
Zeď je postavena z takových slov a slovních spojení jako věřící, nevěřící, bůh a chodit do kostela.
Myslím, že když jsem teď prozradil, že chci mluvit i Bohu, mnohý čtenář narazil na tu zeď, vyskočila mu kopřivka a pustil se od zdi honem pryč nějakou takovou pěšinkou jako aha, to je zas jeden z těch magorů za zdí, co nějak věřej, nebo co, co zakazujou potraty, co nejlíp věděj, jak to všechno je, a jejich takzvaný vědění je založeno na pohádkách kněží.
Odezva čtenáře z druhé strany zdi, alespoň v našich krajích, bude možná méně bouřlivá, ale k odchodu od zdi do vnitrozemí asi dojde stejně. S těma nešťastníkama na druhé straně zdi, nemá přeci moc smyslu se nějak zabývat.
Vždyť pche, mně přeci jde o život věcný, o moji spásu.
Konec citátu.
Když na mě padlo, že letos bych mohl určovat námět povídání já, bylo to krátce po tom, když jsem náhodou narazil na Benjamina Kurase povídání o americkém filosofovi Danielu Dennettovi:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/benjamin-kuras.php?itemid=19894
Anglicky se lze o Dennetovi poučit zde:
http://en.wikipedia.org/wiki/Daniel_Dennett
http://ase.tufts.edu/cogstud/incbios/dennettd/dennettd.htm
A dopátral jsem se k podle mě snadno čitelnému článku, který podle mě trošku tu zeď, když ne rovnou bourá, tak ošahává a možná trochu drolí.