Tohle je soubor zz2008.txt. Začátek.
Zpráva z 11. setkání Stolní filosofické společnosti Horní
Blatná
Josef Úlehla
10. září 2008
Michal Bureš, Dana Dostálková, David Maglia, Michal Maglia,
Pavel Maglia, Petr Maglia, Jana Magliová, Josef Úlehla a
Barbora Úlehlová se setkali o posledním červencovém víkendu
od pátku 25. července 2008 do neděle 27. července 2008 na
chalupě u Magliů.
Námětem bylo Jepiprse.
Setkání bylo umožněno jako vždy díky laskavé pohostinnosti
Petra a Jany Magliových. A jako vždy bylo všechno skvělé.
Děkujeme.
Stolní filosofování začalo podle programu v pátek v osm
večer úvodním příspěvkem Josefa Ú.: Jepiprse. Ten byl
předložen napsaný předem a je umístěn na vévévé stránkách
Společnosti. (Totéž platí i pro dva další příspěvky.)
V rozpravě David M. vyjádřil pochopení a podporu Jepiprse;
díky. Rozprava trvala zhruba do jedenácti.
Stolní filosofování pokračovalo podle programu v sobotu
v deset hodin ráno příspěvkem Michala M.: Co tady děláme?
Zdá se mi, že s Jepiprse souzní Michalovo lákání: Naše
vlastnosti, sklony a rozpoložení jsou předmětem (možností)
naší volby. Jsme tím, kdo je tuze svobodný v tom, co zrovna
představuje, v jakých okolnostech se nalézá. Směřujeme
k dalším možnostem být tím, pro co se rozhodneme. Každé
prostředí buďto souzní s naším rozpoložením nebo vyzývá
ke změně. I naše hovory jsou potom výzvami nebo nabídkami
změn sebe sama. Je možné být jeden pro druhého příkladem. Je
možný projekt sebe sama.
Dopoledne bylo završeno příspěvkem Dany D.: Kdo jsme? Co to
děláme? Kam směřujeme?
K Jepiprse se Dana D. vztáhla i psaním o způsobu, jak stolní
filosofování provozujeme. Mělo by probíhat pomaleji,
s větším důrazem na naslouchání a na porozumění tomu, co
druhý říká. Měl by to být živý a žitý dialog jako sled
otázek a odpovědí, které tvoří cestu odněkud někam. Mělo by
v něm být víc úsilí pochopit druhého než ho přesvědčit o své
pravdě. Měl by mít pomalý klidný rytmus, ve kterém může
dojít ke zrození něčeho nového – nového úhlu pohledu,
pocitu, myšlenky.
Tuším, že to bylo někdy v průběhu dopoledne, kdy Michal M.
nahlédl, že v Jepiprse lze nalézt i jistou snad filosofickou
myšlenku, hlubokou?, že totiž nějak nelze vystoupit
z rozpravy někam mimo ni, a nějak ji řídit, rozhodovat o ní
a posuzovat ji. (Za neobratné ztvárnění jsem odpovědný já -
J.Ú.)
Odpolední filosofování začlo oproti programu s asi
dvouhodinovým zpožděním kolem páté. Dovolím si v té
souvislosti si povšimnout, že v posledních letech, se stává
zvykem, že víkend určený setkání Společnosti, je zpestřen
návštěvou tchána, tchýně, manželky a dítěte Michala M.
Netuším jaký má mít smysl spojovat tyto dva krásné podniky.
A dovoluji si předložit k úvaze, jestli by nebylo možné či
žádoucí, obě události oddělit.
Na řadu se dostal příspěvek Petra M. Ten, na rozdíl od
předchozích příspěvků, nebyl předložen předem a není umístěn
na vévévé stránkách Společnosti. (To platí i pro další
příspěvek.) Rovněž došlo na v Jepiprse navrhovaný pokus
řízení předávávání a držení slova pomocí kolujícího oblázku.
Petr M. ve svém příspěvku vyšel ze svých četných předchozích
textů o stolním filosofování.
V rozpravě vypukly vášně vyvolané zejména oblázkovým
pokusem. A snad došlo k zážitku silnému natolik, aby byl
aspoň pro někoho, podnětem k dalšímu rozvažování o tom, co
se to vlastně stalo a co to znamená.
Jana M. vyjádřila svou nelibost a odešla. Michal M.,
Petr. M., Michal B. a Dana D. opakovaně vyjádřili, že jim
je pokus nepříjemný a že si přejí jej ukončit.
David M., Barbora Ú., Pavel M. a Josef Ú. spíš byli
nakloněni v pokusu vytrvat (nebo jim alespoň nevadil) a
alespoň někteří se snažili těm, komu bylo nepříjemně,
vysvětlit, že přeci i v tomhle způsobu mluvení se dá říct
a zařídit cokoliv.
Zdá se mi, že první zdroj nepříjemnosti souvisí s tím, že
mluvčí jsou zbaveni možnosti mluvit, když je námět hovoru
zaujal. Přirozeně, tuto nepříjemnost a =nepřirozenost=
prožívají nejvíce právě ti, kteří se obvykle slova ujímají.
Druhý zdroj nepříjemnosti spatřuji v tom, že (alespoň
zpočátku) oblázkový postup vede k mnohosti nesladěných a
nenavazujících hlasů. Zmatek. Chaos? Že chybí záchranné
vlákno předené =srozumitelným= navazováním.
A konečně třetí zdroj nepříjemnosti tuším ve ztížení
možnosti přít se. Uvědomil jsem si něco, co asi Petr M. a
Dana D. a možná i další říkají už dlouho, ale co až do
letošního setkání neprolezlo mýma ušima. Týká se to onoho
tolikrát probíraného obrazu v textech Petra M. o stolní
filosofii: Účastník vybuchnul, rozdává se do všech stran, co
mu hlas a židle dovolí, někteří lezou i na stůl... S těžkým
skleněným popelníkem v ruce vtlouká do hlav jiných podobně
vyzbrojených účastníků svůj názor...
Uvědomuji si teď jasně, že tento obraz je hyperbolou,
nadsázkou, zveličením jisté představy o stolní filosofii,
ale že v tomto obraze, jak ho používá Petr M. a asi i Dana
D., není ani špetky ironie. Ta představa bez zveličování
je možná dobře vyjádřena slovy Petra M., která vyzdvihují
naslouchání, a pak se stočí k přesvědčování: Avšak tou
hlavní kvalifikací stolního filosofa je slyšet nejen sebe,
nejen mít svůj názor, nýbrž slyšet i jiný názor, rozlišit
jiný názor v šumu mluvení a projevit nesouhlas, nerezignovat
s tím, že každý má nárok na svůj názor, ptát se po
argumentech pro jiný názor a zvažovat je se svými
argumenty... Projevit nesouhlas!
Je to představa, kdy síla vnitřního zapálení pro věc,
výjádřená třeba i zvýšeným hlasem a rychlým hodnocením
názorů druhého, ochota vydobýt si prostor pro svůj projev
rychlostí či hlasitostí, je měřítkem touhy po pravdě, je
cestou rozvíjení pravdy. A stejně tak je snad jedinou cestou
=k rozvíjení pravdy= a k otevření možnosti vnitřní proměny,
k opuštění i těch nejvlastnějších názorů považován souboj
názorů, zdůvodňování (argumenty!) a jejich vzájemné
převažování. Mírové spolubytí odlišných, ve smyslu vzájemně
se vylučujících názorů znamená konec rozpravy jako
filosofického dialogu. Znamená popření zásady filosofie, jíž
je láska k pravdě, potřeba směřovat k pravdě, nepokoj,
pokud jsem o své cestě k pravdě nedokázal přesvědčit toho,
kdo o své cestě k pravdě nedokázal přesvědčit mě.
Takže si myslím, že s tím vybuchováním, křičením, co mu hlas
dovolí, lezením na stůl a tlučením popelníkem se to má tak,
že ano, jenom ne až tak moc. Vybuchovat ano, ale jen s
mírou. Zvyšovat hlas ano, ale ne až, co mu hlas dovolí.
Lézt na stůl asi ne, ale zabrat si pro přednes svého to
nejlepší místo (čas), klidně. Těžké popelníky ne, ale
těžkými důvody (argumenty) vtloukat do hlav jiných podobně
vyzbrojených účastníků svůj názor, to jo.
Dovolil bych si tento způsob stolní filosofie nazvat
způsobem přecím. A vnímám nyní, že pro Petra M., Danu D.
a do velké míry asi i Janu M., Michala M. i Michala B. je
přecí stolní filosofie tou jedinou pravou stolní filosofií.
S představou přecí stolní filosofie mi souvisí i představa
vyjádřená přinejmenším Michalem B. a Danou D., že totiž
není ani tak potřeba přidělovat slovo, ale spíš sudí,
který nějak zasáhne, až v okamžiku, kdy jaksi je překročena
jistá míra. To je něco úplně jiného než pravidlem zaručené
spravedlivé přidělování prostoru. Dokonce si myslím, že to
spravedlnosti spíše škodí. Zdá se mi, že v běžném provozu to
totiž často je tak, že jaksi se vybočení z té jisté míry
dostavuje dost často tehdy, když se někdo, kdo obvykle mlčí,
snaží prorazit, nebo když někdo trvá na něčem přesto, že je
to těm hlasitým nepříjemné, nebo když někdo hlásá něco
příliš nového, příliš jiného, příliš cizího, příliš
nesrozumitelného...
Měl bych si asi vysvětlit, jak je možné, že jsem to, že
Petr M. mnoho let vytrvale říká, že pro něj jedinou stolní
filosofií je filosofie přecí, uslyšel až letos. Myslím, že
menší úlohu v tom hraje skutečnost, že já si umím přecího
stolního filosofování užít, umím se do něj zapojit, umím se
mu přizpůsobit, umím ho snášet. Mám ho rád. Někdy. Mám rád
svíčkovou. Ale nějak jsem si až dosud nedovedl představit, a
to hrálo úlohu rozhodující, že někdo nemá rád nic jiného než
svíčkovou. Že pro někoho je cokoliv jiného nesnesitelně
nepříjemné, nebo nudou, nebo rezignací, nebo čimkoliv
hanlivě pojmenovaným.
Když už údajně hrozilo vybouchnutí účastníka, které by bylo
jaksi přes míru, byla rozprava přerušena nejprve na kratší
dobu a posléze asi na hodinu. Po přestávce byl zrušen
oblázkový pokus. Již méně uspořádaně byly provedeny také
pokusy druhu =odborný garant přiděluje slovo=. Doufám, že
ze vzpomínek je možno vytěžit alespoň poznání, že obvyklý
způsob stolního filosofování až dosud nebyl, že slovo je
přidělováno, nýbrž že slovo si účastníci berou. Což je
ostatně v souladu s přecím způsobem stolního filosofování.
Rozprava byla ukončena zhruba v programem stanovenou dobu,
v jedenáct večer.
V neděli, s mírným zpožděním oproti programem
předpokládanému začátku v deset hodin, začalo stolní
filosofování omluvou Petra M.; děkuji! Potom přednesl svůj
příspěvek David M. Zabýval se mimo jiné tím, zda mobilní
telefony spolu mluví a také té devítkovou poesií. Velmi mě
potěšil.
Dále byla společnost ještě obšťastněna jedním mým sepsaným
příspěvkem, který je umístěn na vévévé stránkách Společnosti
mimo jiné jako důkaz, že jsem nedostál svému předsevzetí
prosvětlit své mluvení láskou, úctou, mírností a laskavostí.
Že jsem neprojevil stejnou velkorysost jako Petr M. svou
omluvou a všichni ostatní svými závěrečnými slovy, která
pronesli po mém závěrečném příspěvku. Díky. A nevím, co s
tím.
Stolní filosofování bylo ukončeno oproti programu
s předstihem kolem dvanácté hodiny.
V Jepiprse a v onlajnové rozpravě k němu jsem vyjádřil svoje
přání omezit rozprávění o námětu setkání před setkáním.
Třeba v onlajnové rozpravě. Naopak jsem zmínil možnost
v rozpravě začaté na setkání pokračovat dál. Třeba
onlajnově. Takže kromě toho, že se můžeme těšit na 24. až
26. července 2009 a námět, který nám předloží =odborný
garant=, kterého sežene David M., nebo přímo David M. sám,
můžeme, třeba onlajnově, pokračovat v rozpravě o Jepiprse.
Uslyším něco jiného než mlčení? Davide M.? Jano M.? Michale
M.? Barboro Ú.? Petře M.? Michale B.? Pavle M.? Dano D.?
Děkuji všem za účast, naslouchání, příspěvky, mluvení,
pozornost a trpělivost. Bylo to pro mě podnětné setkání.
Těším se na příště.
Následují závěrečná vyjádření účastníků:
David M.:
Učme se kvalitní komunikaci! Učme i svoje rodiče, děti,
přátele a učme i svoje mobilní telefony a počítače!
Tohle je soubor zz2008.txt. Konec.