Jepiprse

Tohle je soubor jepiprse.txt. Začátek.

Jepiprse

Jsem příznivcem pravidelných setkání Stolní filosofické
společnosti Horní Blatná. Jsem pro, mluvit o tom, co to tady
děláme. Umím na naše konání pohlédnout jako na zvláštní
případ obecnějšího. Jsem pro mluvení v malých společnostech.
Stůl je pro mě zde měřítkem milé velikosti.

A přiznávám, že mnohá dosavadní setkání podle mě překročila
pro mě milou stolní velikost. Anebo se pohybovala na její
hranici. Připadá mi zcela dostačující, když se sejdou tři.
A když počet účastníků dosáhne dvanácti, mám pocit, že jsem
na té hranici, kterou bych už nepřekračoval.

Rád bych si zachoval údiv nad tím, že možná má smysl mluvit
o tak nahodilých určitostech jako je počet tři nebo dvanáct.

Již mluvím několik vzájemně se proplétajících námětů. Mluvím
o tom, že mluvím. Popisuji minulá setkání Stolní filosofické
společnosti. Vztahuji setkání k obecnějším konáním.
K mluvení v malých společnostech. K velikostem. K počtům.
Ke stolům a stolování. Zmiňuji se o nahodilosti a údivu.
K lecčemu z toho vyjadřuji osobní vztah. Předkládám návrhy.

Námětem setkání Stolní filosofické společnosti v roce 2008
bych chtěl učinit: =Co to vlastně děláme? Kdo jsme? Kam
směřujeme?= To je ovšem jen zhruba řečeno a prosím, nebudiž
toto bráno jako název námětu, nebo jeho popis. Podle mě má
být název námětu =Jepiprse=. Je mým úmyslem, aby jméno
nevzbuzovalo dojem: =Aha, tak o tohle jde.= Rád bych, aby
odezvou bylo spíše: =Aha, Jepiprse. A copak to to Jepiprse
je?= A byl bych rád, kdyby nejmenším popisem námětu bylo
celé čtení, které páchám v souboru Jepiprse té iks té.

Dotkl jsem se toho, že setkání Stolní filosofické
společnosti mívají náměty. Upozornil jsem na to, že nemusí
být jasné, co vlastně námětem je. Projevil jsem svoji vůli
ohledně toho, jak to má být s námětem setkání v roce 2008.
Zařadil jsem mnou předkládaný námět do šuplíku: =Co to
vlastně děláme? Kdo jsme? Kam směřujeme?=

Jsem pro mluvení v malých společnostech a jsem navíc pro
taková mluvení, kde jedním z toho, o čem se mluví, je
mluvení, které se děje.

Jsem vděčný za schránku, ve které se mluvení Stolní
filosofické společnosti děje. Jsem vděčný Velkému Třesku, že
třískl tak, že se tu můžeme scházet. Jsem vděčný Evoluci, že
nás a svět okolo vyvinula tak, že se tu můžeme scházet. Jsem
vděčný Společnosti, že je tak zřízená, že se tu můžeme
scházet. Jsem vděčný Petrovi a Janě za to, že poskytují
tolik svého, abychom se tu mohli scházet. A sám rozptyl
výčtu snad naznačuje, že není úplný.

A o tom všem bych někdy rád mluvil, ale pro tentokrát bych
to do velké míry odsunul stranou a soustředil se na naše
mluvení, když už se děje. Výjimky považuji za možné a to
zejména tam, kde by se snad někdo domníval, že ta či ona
vnější okolnost má vliv na naše povídání.

A ještě bych rád, kdyby ten odsunutý vděk za třesk, vývoj,
stůl, mytí nádobí a těžbu ropy, která umísťuje benzín do
nádrží čerpacích stanic podél cest a umožňuje nám všem sem
tak pohodlně dojet, prosvětlil mé mluvení láskou, úctou,
mírností a laskavostí.

Když už se mluvení v malé společnosti děje, jsem tomu rád.
Mluvení, toto mluvení, různá mluvení můžu popisovat, třídit,
mít některá radši a jiná míň. Můžu je také pěstovat a
tříbit.

Jedním hlediskem je pro mě to, o čem se hovoří. Námět. Jaké
řeči se vedou. Myslím, že alespoň semtam někdo se někdy
snažil, aby povídání při setkáních Stolní filosofické
společnosti nějak souvisela s filosofií.

Mně je filosofická nálepka spíše milá. Nepovažuji ji však
za příliš účinnou pomůcku popisování minulých setkání, svých
postojů k nim a budoucnosti. Rád bych to vše dříve ztvárnil,
probral bez využití filosofické nálepky a teprve pak,
odděleně bych mluvil o vztahu popsaného k filosofii.

Při mluvení v malé společnosti jsem spíše pro náměty
takového druhu jako: Co je to budoucnost, minulost a
současnost a jak se k sobě mají? V jakém smyslu je možné se
=vyrovnávat= s minulostí? Co je to vina? V jakém vztahu je
vina k mravnosti? Co mají společného a čím se liší vzpoura a
převrat? Co je možno udělat slovy? Jaké jsou druhy mluvení?
Co vnímáme? Jak lze vnímané přeskládat? Jak se žije na
křižovatce? Jak se ty liší od ono a já? Kde bydlí Bůh?

Takovýmhle námětům dávám přednost před náměty, jako kde a
jak se dá něco výhodně koupit, užít či požít. Před
vyprávěním pokud možno veselých příhod ze života. Před
rozborem činnosti vládců a postav jiných seriálů a reality
šou. A vyjadřováním, jak já bych to udělal na jejich místě.
Před starostmi o chleba, eurookna a průběh dálnic. Před
zprávami o našem Pepíčkovi, Karlíkovi a Aničce.

A zase doufám, že samotný rozptyl výčtů ukazuje k tomu, že
oba proti sobě položené výčty nejsou nijak úplné, soustavné,
uspořádané, hotové. Že jsou zkusmým osaháváním krajiny.

Také bych chtěl zdůraznit, že kreslím-li tu jistou hranici a
třídím-li různá mluvení podle námětu na dvě skupiny a
dokonce i když říkám, že jsem pro jedno z těch mluvení, a já
to říkám, tak to neznamená, tak tím nemíním, že jeden druh
je nějak lepší, nebo že jsem proti tomu druhému druhu, nebo
že bych chtěl ten druhý druh nějak všeobecně vymítit. Teď a
tady mi jde o pěstování toho jednoho způsobu mluvení a jindy
se budu vesele účastnit jiných způsobů.

Vnímám to tak, že přinejmenším část dosavadních mluvení při
setkáních Stolní filosofické společnosti Horní Blatná se
zabývala náměty, pro které zde horuji. A byl bych moc rád,
kdyby se podíl takového mluvení při setkáních zvýšil.
Pamatuji si setkání, kdy téměř celé mnou sledované mluvení
bylo takové. A zdá se mi, že v posledních letech podíl
takového mluvení klesá. Toto směřování bych chtěl obrátit.
Zdá se mi, že v posledních letech náměty, pro které horuji,
rozkvétaly téměř jen v sobotu odpoledne a večer. Byl bych
moc rád, kdybychom se jim mohli věnovat i v pátek večer i
v sobotu dopoledne i v neděli dopoledne.

Jiným hlediskem, které mohu použít, když popisuji mluvení,
když mluvení třídím, tříbím, zabývám se jím, je, dívat se na
to, jak je mluveno, jak je mluvení vedeno, děláno.

Mám takový sen, o němž věřím, že je uskutečnitelný, a jehož
uskutečnění jsem se už párkrát přiblížil. Sen o mluvení
v malé společnosti, kde promluví onen, pak je chvíli ticho,
účastníci vstřebavají řečené a pak dojde k tichému souznění,
možná za použití pohledů či téměř neznatelných posuňků, kdo
má mluvit dál. Přitom, podívám-li se na postup předávání
slova celkově, vidím jistou rovnoměrnost účasti všech.

Součástí toho snu je, že pro účastníky je takovýhle způsob
rozhovoru zcela přirozený, že všichni společně pečují o
kvetení rozhovoru, že tomu nikdo z nich nemusí věnovat žádné
mimořádné usilí a že se všichni mohou plně věnovat tomu o
čem je rozhovor veden.

Takhle nějak vypadá v tom mém snu předávání a držení slova.

Zdá se mi, že tento můj sen je tak vzdálen tomu, jak je
slovo drženo a předáváno při setkáních Stolní filosofické
společnosti Horní Blatná, že bych se ani nepokoušel, teď a
tady, svůj sen uskutečnit.

Nemyslím, že v tomhle nějak setkání Stolní filosofické
společnosti vybočují z v tomto kraji a v této době obvyklých
způsobů mluvení v malých společnostech. A zdá se mi to být
podstatným znakem velké společnosti, jak se v jejích malých
společnostech mluví.

Kdyby se mi však podařilo získat dost obecné vůle po nějakém
pokusnictví ve směru mého snu, byl bych pro, mluvit o
způsobech předávání a držení slova a případně zkusit nějaký
jednodušší a více řízený způsob předávání a držení slova.
Cílem by mohlo být umožnit chvíle ticha pro vstřebání toho,
co bylo řečeno, a jistou rovnoměrnost účasti všech.

Dovedu představit několik různých, podle mě uskutečnitelných
způsobů, jak předávat a držet slovo při mluvení v malé
společnosti. Zde představím jen jeden, velmi prostý: Slovo
je předáváno do kruhu a držím ho tak dlouho, dokud chci.
Přitom je pomůckou, když držení práva mluvit je stvrzováno
držením nějakého předmětu. Třeba oblého malého kamene. To
umožní snadno poznat, kdy jsem skončil svoji promluvu. Když
předávám kámen následujícímu v kruhu.

Jinou částí způsobu mluvení v malé společnosti, jinou částí
toho, jak je mluvení vedeno, je podíl mluvení vznikajícího
teď a tady, především jako odezva na to, co bylo teď a tady
řečeno, oproti podílu mluvení přidržujícího se nějakého
předem připraveného textu, v krajní podobě oproti
předčítání.

Pamatuji si Blatenská setkání, jejichž těžištěm pro mě bylo
mluvení vznikající na místě. Zdá se mi, že v posledních
letech se těžiště přesouvá k předčítání. Souvisí mi to s už
zmíněným zkracováním času věnovanému mně libým námětům. Pro
setkání Stolní filosofické společnosti dávám jednoznačně
přednost mluvení vznikajícímu na místě. A to nad předem
promyšleným námětem. Byl bych rád, kdyby ten námět
k předpromýšlení byl vždy vymezen jedním přečtitelným
textem.

Přečtitelnost pro mě znamená jednak to, že text je znám dost
dlouho před setkáním, že je český a dostupný a že jeho délka
a složitost odpovídá zdatnosti lákaných účastníků. Potud,
myslím, se držím, co se týče námětového textu, v rámci
dosavadních zvyklostí či snah. Teď se od nich při popisu
toho, co by se líbilo, odchýlím.

Přečtitelnost by nově mohla také znamenat, že je možné text
na začátku setkání přečíst. Tím by bylo dáno přísnější
omezení na délku textu. A představuji si, že by text byl
skutečně na začátku setkání přečten. Jakožto vymezení
námětu, výkop do slovního fotbalu.

Dovolil jsem si takto, ve vztahu k setkáním Stolní
filosofické společnosti, ztvárnit jistou představu
pravidelného mluvení u stolu. Ve vztahu této mé představy a
Stolní filosofické společnosti považuji za užitečné rozlišit
trojí. Za prvé může být moje představa brána jako jisté
přání, jak by mělo probíhat setkání v roce 2008. Ať už je
moje postavení vzhledem k setkání v roce 2008 jakékoliv, byl
bych pro, postupovat v této věci velmi opatrně a zdrženlivě.
A spíše se držet zavedených zvyklostí, než postupy nějak
převratně měnit. Tím nechci vyloučit možnost drobných posunů
a opatrných pokusů, bude-li k tomu dostatečná vůle.

Za druhé má představa může být vzata jako podnět pro
směřování či změnu dlouhodobější, pro další léta. V tomto
smyslu má představa nemá jiné postavení než jakýkoliv jiný
podnět. Může se stát jednou z věcí, o kterých si budeme
povídat. A myslím, že bychom si o ní měli povídat podle
zavedených zvyklostí, možná drobně posunutých, nebo mírně
pokusně měněných.

Za třetí je možné moji představu brát jako popis jistého,
pro mě žádoucího, způsobu setkávání a mluvení. Popis, který
vychází ze známého a tvoří nové.

Doufám, že probírané příliš nezatemním přirovnáním k zásadě,
kterou ctím. Nový jednací řád spolku by měl být projednán
podle starého jednacího řádu. (Opačný postup by mohl být
chápán jako převrat.)

Ač nemám nic proti tomu, aby moje představa byla vzata
způsobem prvním (jako podnět pro rok 2008) nebo druhým (jako
podnět pro další léta), míním ji především způsobem třetím.
Jako popis něčeho obecného vztažený k naší určité společné
zkušenosti.

Jsem ovšem pro takové mluvení o obecném, které se
k určitosti postavení mluvících ve světě opakovaně vztahuje.

Jeden způsob filosofovaní je být sám, myslet a psát.
Připojit se k velkému rozprávění. Napsat něco nového,
původního, nebo alespoň vydatelného. Jiný způsob
filosofování je rozhovor. Ne každý rozhovor je
filosofováním. Ale někdy to může být dohromady, filosofický
rozhovor. A aby nebylo mýlky, myslím zde rozhovor malý,
dějícíce se teď a tady, nikoliv rozhovor s mrtvými nebo
vzdálenými filosofickými velikány. Kladu zde proti sobě
malé a velké nikoliv pro odlišení množství, ale pro odlišení
jakosti. Tvrdím, že to jsou dva odlišné způsoby, jak
filosofovat. Dvě jakosti, které se navzájem ovlivňují.

Zdá se mi, že v obou zmíněných jakostech filosofie má své
místo zkoumání toho, jak se filosofování dělá. Jakou úlohu
hrají slova, jazyk, mravy, moc a láska. A že lze v obou
zmíněných jakostech filosofie nalézt i návody, výzvy,
podněty, jak na to.

Ten způsob mluvení, o kterém sním, a který se tady pokouším
poposat a udat, velmi dobře může zahrnovat i mluvení
nefilosofická, anebo opatrněji řečeno: I mluvení, jejichž
filosofičnost není pro ně důležitá. Naopak, nechci nijak
tvrdit, že není možné malé filosofování jiným způsobem než
podle mého snu. Jsem ale přesvědčen, že má představa jde
s malým filosofováním velice dobře dohromady. Může to tedy
být i představa Stolní filosofické společnosti Horní Blatná.

Představuji si, že filosofovat lze i neuměle, že neumělost
mého konání ho nečiní nefilosofováním. Podobně jako skákat o
tyči lze i přes nižší laťky, než jaké zdolávají mistři.

Jsem pro, abychom se do toho pustili. Myslím, že k tomu
neodlučně patří nikdy neuzavřené vymezování námětů, které
mluvíme, zda jsou filosofické, nebo ne, a že k tomu rovněž
neodlučně patří zkoumání toho, jak to děláme, a podněty, jak
to dělat jinak.

Chýlím čtení Jepiprse ke konci a opakuji: Předkládám pro rok
2008 námět, jehož název je: =Jepiprse=, a jehož vymezení je
celé čtení obsažené v souboru Jepiprse té iks té. Jsem pro,
aby s tímto námětem bylo zacházeno jako s předchozími. Tedy,
přestože do budoucna vlastně vyzývám k zrušení předem
sepsaných příspěvků, podle dosavadních zvyklostí zvu každého
zájemce, ať na daný námět sepíše příspěvek. Doufám, že mi
bude umožněno toto čtení přečíst jako úvodní slovo na
setkání 2008. To už budeme vědět, jestli nějaké předem
připravené příspěvky jsou, a bez ohledu na to, se budeme
moci pustit do rozpravy podle dosavadních zvyklostí. Kdyby
snad došla řeč, nebo kdyby k tomu byla dostatečná vůle i
jinak, mám zde připravený oblý malý kámen a můžeme zkusit
filosofování dokola stolu. Slibuji, že vždy když na mě
přijde řada, něco řeknu.

Tohle je soubor jepiprse.txt. Konec.