Vážení přátelé,
téma 6. semináře Stolní filosofické společnosti je zdánlivě velmi jednoduché: kýč. Každý tento pojem zná, každý ho používá, nebojí se o něm mluvit a každý mu svým způsobem rozumí. Nikdo jej však nedokáže přesně definovat a vymezit. Pokud se nás někdo zeptá, co je to kýč, snažíme se většinou vysvětlit tento pojem na příkladech. Zkusíme-li abstrahovat z příkladů obecnější pravidla, která musí každý kýč splňovat, narazíme na spoustu nejednoduchých otázek. V čem spočívá umělecká hodnota díla? Může se stát umělecké dílo kýčem? Co je pro kýč typické? Má kontext, ve kterém dílo vzniklo, vliv na skutečnost, zda se jedná o kýč? Existuje kýč ve všech uměleckých směrech? A právě toto jsou otázky pro 6. filosofický seminář.
První příspěvek, který vám zasílám, je výňatek z knihy Tomáše Kulky Umění a kýč. Kulka zde předkládá definici kýče jako soubor nutných a postačujících podmínek, které musí každý správný kýč splňovat. Snaží se definovat kýč na základě vnitřních vlastností díla a kontextu, ve kterém je vytvořeno. Neodvolává se na obecný vkus jako základní předpoklad a ani nezkoumá kýč jako názor kulturní veřejnosti a uměleckých autorit. Myslím, že takový přístup je vhodný pro stolní filosofickou společnost. Dalším důvodem, proč jsem vybral tento text, je skutečnost, že Kulka píše velmi srozumitelným jazykem a používá nám blízké příklady. Ukázka je základní text příštího semináře, jakýsi odrazový můstek, pro další debatu. Vřele vám však doporučuji celou knihu.
Protože se každý člověk raději zabývá tím, co je zajímavé a krásné a ne tím, co je zbytečné a ošklivé, není publikací na téma kýč mnoho. Sdělte mi proto, prosím, informace o dalších knihách a článcích, které se tímto tématem zabývají. Věřím, že zkoumáním nevkusu a kýče nám mnoho poví o dobrém vkusu a skutečném umění.
Doufám, že vybrané téma vás zaujme a těším se na zajímavé diskuse.