Původní význam slova kýč souvisí zřejmě s uměním (špatné umění, rádoby
Umění, umění bez obsahu). Kulkova definice kýče souvisí s tímto významem.
Pak má slovo kýč přenesený význam jako něco předstíraného, nepoctivého. Používá se tedy v jakékoli jiné oblasti.
Kulka:
Podmínky kýče:
1. Téma nebo objekt má jasný emocionální náboj
2. Toto téma nebo objekt musí být okamžitě identifikovatelné
3. Kýč substantivně neobohacuje asociace spojené se zobrazeným tématem
Předpokládané námitky:
1. Není přesná hranice mezi kýčem a nekýčem.
2. „Dnešní a včerejší kýč, právě tak jako kýč zdejší a tamnější, se mohou
značně lišit.“
Na první námitku Kulka odpovídá, že „Všechny tři podmínky jsou stupňovatelné.“
V souvislosti s druhou námitkou probírá jednu podmínku po druhé. Na příkladech vysvětluje, že za první a druhou podmínkou by se dalo připsat:
v závislosti na místě a době.
A teď co s tou třetí podmínkou.Kulka píše: „Třetí podmínka je také kontextuálně
podmíněna. Zdali obraz obohatí naše asociace vztahující se k zobrazenému
tématu, zdali nám o něm řekne něco nového, závisí na tom, co o něm víme.“
Tečka.
Jenže to, co o tématu víme, nezávisí jen na tom kde jsme a kdy jsme, ale také na tom, kdo jsme.
Takže se naskýtá další námitka: Na obraze, který obohatil moje asociace,
někdo jiný nic nevidí, nebo dokonce, co já mám za kýč,někoho jiného obohacuje. Uznávám, že druhá část věty je poněkud troufalá. Umím si představit člověka, na kterého nikdy nedýchla atmosféra nějakého místa a na Manetově obraze ji neuvidí. Zato koťátko namalované s mašličkou obohatí jeho asociace.
Takže definice by mohla nyní znít:
Podmínky kýče:
1. Téma nebo objekt má jasný emocionální náboj (na daném místě a v dané
době)
2. Toto téma nebo objekt musí být okamžitě identifikovatelné (na daném místě a v dané době)
3. Kýč substantivně neobohacuje asociace spojené se zobrazeným tématem
(V závislosti na inteligenci, rozhledu, vnímavosti a zkušenostech konzu-
menta)
Tyto tři podmínky jsou stupňovatelné.
Z takovéto definice nám pak při posuzování díla vyjde, že dílo je buď umění, kýč nebo něco mezi tím. Zdá se, že nelze objektivně rozhodnout, zda je dílo umění nebo kýč. Mohu jen říci Toto je pro mne kýč.
Dovedu si představit dívenku, která slzí nad knihou z červené knihovny, jinak je to ale hodná holka, která vám v nouzi pomůže, a naopak inteligenta, který rozezná hlubokou myšlenku díla, ale kdykoli vás podrazí. Nad onou knihou slzí dívenka zcela upřímně, příběh jí něco říká, vzbuzuje v ní asociace.
Tvůrce kýče je považován za padoucha, který nám ve své nepoctivosti
podstrkuje rádobyumění, umění bez obsahu, protože ve skutečnosti nemá co sdělit. Může to tak být, ale nemusí. Třeba sděluje svou velmi prostou myšlenku, protože ani netuší, že by o daném tématu mohl existovat nějaký hlubší náhled.
On by totiž mohl téměř vždy existovat ještě hlubší náhled. Mezi hloupostí a chytrostí je spojitý přechod..
Ten, kdo konzumuje kýč ve smyslu Kulkovy definice může být poctivý člověk. Nemůžeme ho donutit, aby v díle viděl to, co tam nevidí. Můžeme ho však donutit, aby předstáral, že to vidí. Pak ale přestane být poctivý a stane se Scurtonovým kýčařem. Poctivý prostý člověk řekne před Manetovým obrazem, že to je mazanice a že chce plastového sádrového trpaslíka.
Jak řekl Werich: Když už člověk jednou je, tak má být to co je a ne to, co
není, jak tomu v mnoha případech je.
Scurton i Bělohradský používají slovo kýč obecněji, pro něco předstíraného, nepoctivého. Jeden pro druhého by byl asi pěkný kýčař.
Scurton by Bělohradskému vyčetl ztrátu náboženských jistot a Bělohradský by velkoryse přehlédl masařku vajíčka kladoucí i to, že lidské srdce se dá koupit jen za cenu ztráty jeho primárních vlastností, a vyčetl by Scurtonovi , že jeho „výroky jsou nezávazné, neinplikují žádné specifické jednání v reálných situacích, dojetí z nich nahrazuje tíži morálního rozhodování, kamuflují morální nejednoznačnost situací a nabízejí se jako privilegovaný model“, prostě nedostatek pragmatismu, morální kýč.
S pozdravem ať žije seminář Helena Bulková