Petr Maglia
Manifest Stolní Filosofie
verze z 26.9.2002
Motto:
„Filosoficky myslet znamená zároveň: myslivě se z vlastní situace vztáhnout k tematizovanému tak, že nám v rámci pro sebe podstatných souvislostí začne dávat smysl a že se nám tedy vynoří ze své nezřetelnosti a víceznačnosti a ukáže se ve světle samotné pravdy; a zároveň se orientovat ve světě takovým způsobem, že si v něm najdeme své vlastní místo a začneme chápat svou pravou životní cestu.
Tato podvojnost jejího myslivého postoje činí nemožným, aby filosofie redukovala svůj úkol na problémy ryze objektivní.
… je také třeba objasnit, v jakém smyslu a rozsahu může být filosofie užitečná pro lepší porozumění tomu, k čemu jsou (v životě) jak všichni lidé, tak každý jednotlivý člověk zcela osobně a přiměřeně situaci vyzváni a jednotlivě povoláni.“
Hejdánek L.: Věřit a myslit, 1984 (in:Filosofie a víra,OIKÚMENÉ, Praha 1990)
Každý člověk se stane potenciálním účastníkem semináře stolní filosofie, seznámí-li se, třeba s mnohaměsíčním předstihem přes internetovou stránku www.blatna.com, s tématem semináře. Obvykle se jedná o filosofický text do 50ti tiskových stran s vysvětlením navrhovatele tématu, tj. odborného garanta semináře, čím ho zvolené téma oslovilo, případně s dalšími souvislostmi či odkazy na odbornou literaturu. Účastníkem letního horského víkendového semináře se každý může stát, pokud ho navržené téma zaujme natolik, že má zájem si poslechnout diskusi ostatních účastníků k předloženému textu a k textům, jimiž ostatní na předložený text předem reagují, případně pokud má zájem do vstoupit do diskuse vlastním textem předem, nebo při vlastním semináři, v rámci diskuse k takto předem ohlášeným příspěvkům do diskuse.
Účastník semináře stolní filosofické společnosti má radost ze setkání s blízkým člověkem, u něhož zájem o téma semináře dává naději k širšímu setkání, k obohacení o minulou životní zkušenost a z ní vycházející pohled na věci příští. Deprimující je opakování chyb, když se lidé nepoučitelně stále stejně lopotí, bez pokusu o reflektování smyslu toho lopocení. O co jde? Přece ne o peníze – ty budou a my nebudem! Pro účastníka je vyšší prioritou ocenění přátel, kteří mu věnují svůj čas a otevřou své srdce, kde lze vždy najít velké bohatství, kromě ostatních věcí a neřestí.
Odborná úroveň semináře pochopitelně závisí na schopnostech odborného garanta a na úrovni přípravy jednotlivých aktivních účastníků. Přínosem je profesionální odbornost, související s tématem, tedy získání účastníka odborníka. Tím je řečeno, že účastníci, kteří se prací související s tématem živí, jsou vítané výjimky. Koncepčně seminář nemá naučný charakter – pokud ho téma zaujme, udělá si čtenář literatury, doporučené ke zvolenému tématu, na věc vlastní názor i bez cizího odborného vedení.
Z uvedeného vyplývá, že tématem není odborné téma jako takové, ale více než to, tedy názor aktivních účastníků, to jak je téma poznamenalo, čím je obohatilo či pobouřilo, co znamená pro jejich další životní úsilí. Tou rozhodující kvalifikací k účasti je upřednostnění tradičního mluvení ze stále širšího vějíře možností prožití svého času ne proto, že účastníkům jsou jiné kulturní prožitky nepřístupné, ale protože jsou otevřeni si své prožitky prohlubovat, tedy dále uvědomovat formulováním pro ostatní, protože jsou schopni vlastní názor uplatnit, aby se vůči němu mohl vymezit názor jiný a téma bylo obohaceno ozářením z jiné strany. Tak se naplňuje lidová moudrost, že „Sdělená radost je dvojnásobná radost a sdělená starost je poloviční starost“. Je-li tvůrčím místem takových setkání neutrální hospodský stůl s přátelskou obsluhou, tvoří pravidelní účastníci stolní společnost. Stolní společnost samozřejmě probírá vše, ničemu se programově nevyhýbá, tedy ani diskusím filosofických témat. Tato společnost se stává stolní filosofickou společností, když je úroveň diskuse pozdvižena nad běžné „pivní řeči“ tím, že se účastníci na diskusi ke zvolenému tématu připraví nastudováním dostupných pramenů, případně písemnou formulací svých příspěvků k tématu a jejich rozdáním účastníkům předem. Pak je možno stanovit program a účastníci mohou být připraveni stolně filosofovat – odevzdaně ve službách pravdy probírat zážitky z hlediska přispění k poznání skutečnosti. Není důležité původní vzdělání ani současná účast ve výdělečném procesu, pro stolního filosofa je tématem to, co ho oslovuje, čím se zabývá z vlastní vnitřní potřeby, z čeho má radost, čím se trápí nebo rozčiluje. A pokud nemá bojovat sám se sebou, pokud má mít šanci na setkání, volí téma zajímavé i pro další soustolovníky, takříkajíc téma všem společné – tedy život, bytí ve světě, s láskou k tomuto tématu, proto vzývá stolní filosofickou společnost.
Smyslem seminářů stolní filosofie je setkání účastníků, zaujatých tématem do té míry, že jsou ochotni v pohodlí u stolu s těžkým skleněným popelníkem v ruce vtloukat do hlav jiných podobně vyzbrojených účastníků svůj názor k tématu. Protože došlo k procezení tématu životem, téma oslovilo stolního bojovníka konfrontací s jeho dosavadními zkušenostmi, zafungovalo jako katalyzátor a účastník vybuchnul, rozdává se do všech stran co mu hlas a židle dovolí, někteří lezou i na stůl, aby ostatní obohatili co nejvíc. Přísedící mu věří tím více, čím snadněji jsou schopni oponovat, reakce jsou stále spontánnější, společný svět se stává přítomností, která trvá ve smyslu buberovského setkání (viz Buber,M.: JÁ A TY, vyd.Votobia v Olomouci 1995).
Je otázkou, je-li popsané probírání filosofických témat filosofováním, tedy jestli stolní společnost pěstuje filosofii, nebo společnost pěstuje stolní filosofii (jako stolně-filosofická stolní společnost). Na tomto místě lze parafrázovat Zigmunta Baumana (když odmítnul řešit, je-li doba moderní nebo postmoderní): Naše semináře jsou nám … „příležitostí, abychom tento svět výstižněji popsali, abychom lépe porozuměli tomu, co se v něm děje a o co v něm jde. Starost o to, jaký název tento portrét ponese, rád přenechám jiným.“
Konečně – s objasňovaným záměrem asi souvisí i místo výkonu stolní filosofie – obec Horní Blatná na hřebeni Krušných hor je důvěrným zázemím pro klidné a pohodlné zamyšlení. Karlovarský historik Stanislav Burachovič ve svém vyznání mluví o zádumčivě krásné krajině, její základní melodie je mollová a zní jako blues, člověku se do duše vkrádá neomylné a sladkobolné tušení věčnosti; v harmonii a souzvuku s tajemným rytmem krajiny, v úctě a pokoře vnímá stopy úsilí mnoha desítek generací původně horníků Horní Blatné. Není náhodou, že tu pobývá mnoho spřízněných lidí. Stolní společnosti různých generací v Horní Blatné žijí a vzkvétají postmoderní době navzdory.