Transcendentní neboli duchovní v protikladu se světským, obecně znamená přesahující myšlení o daném tématu. K vymezení tématu filosofie pro moderního člověka doporučuji knihu od německého filosofa Karla Jasperse (1883 – 1969) Šifry transcendence, která obsahuje osm přednášek. Cituji z druhé přednášky týkající neštěstí, dobra a zla spravedlnosti: „Děje se tu něco, co si nelze nijak vědecky vynutit, co nelze žádným smysluplným způsobem vědecky prozkoumat. Jedná se tu sice znovu o obrazy, o představy, avšak takové, jimiž poukazujeme k transcendenci. Nazýváme je šiframi. … Příklad: Věčné pekelné tresty budily u lidí nesmírný strach a oni dělali vše, aby jim unikli. Tento strach se nepochybně stal jednou z největších zábran, přestože i tak se stále ještě dělo mnoho zlého. Strach z reálných pekelných trestů ovládal člověka. Pakliže jsou tyto pekelné tresty šiframi, dochází tu k jakési zásadní proměně. … Jednám-li ze strachu před věčnými pekelnými tresty, jsem otrokem a nejednám vlastně opravdově. Mohu snad nějak chytře proklouznout a vykoupit se. Jsou-li však věčné pekelné tresty jakožto šifra natolik skutečné, že jsouce zbaveny své reálnosti, působí nicméně existenciální řečí šifer, potom je člověk svobodný. Nejedná totiž dobře ze strachu před pekelnými tresty, nýbrž z onoho jiného strachu svobody ze sebe sama, ze strachu, že mohu sebe sama ztratit a že se de facto v tomto okamžiku ztrácím. Můžeme říci: Jsou-li věčné pekelné tresty vskutku reálné, mají moc donucovat. Jsou-li to šifry, pak tuto moc postrádají. Celý můj výklad v tomto semestru spočívá na předpokladu, že šifra může být pro svobodného člověka silnější a svobodnější než nějaká reálná skutečnost.“

Druhou doporučenou knihou je Etika a život / Pokus o praktickou filosofii od Jana Sokola. V úvodu si klade zcela konkrétní úkol, hledat odpověď na otázku „Jak žít dobře“. Zatímco teoretická filosofie se zabývá bytím a poznáváním toho, co jest, ptá se na to, co je a co není, praktická filosofie čili etika se zabývá jednáním, rozhodováním a hodnocením, nejde jen o to, něco poznat a vědět, ale dobře a lépe jednat, získávat zdatnost a dobrým se tak stávat. Proto také etika nerozlišuje mezi pravdivým a nepravdivým, nýbrž mezi dobrým a špatným, lepším a horším. Sokol se svým pokusem o praktickou filosofii snaží přispět ke zřetelnějšímu rozlišování mravně významných fenoménů, aby se o nich dalo přesněji uvažovat a smysluplněji mluvit. Přitom vychází z dnešní situace srůstajícího, globalizovaného světa, kde hrají stále významnější roli instituce a organizace, a tak vzniká naléhavá potřeba společných východisek či základů univerzální a „všelidské“ mravnosti. Sokol uvádí dva důvody svého pokusu: chce připomenout etiku, protože veřejnost, nejen ta česká, jako by na mravní otázky prostě zapomněla. A za druhé: o tom, čím se ve svých jednáních řídíme, nemluvíme také proto, že to neumíme. Chybí nám slova, nebo přesněji řečeno, jsou silně zanedbaná.