Zpráva z 12. filosofického semináře v Horní Blatné
Vážení přátelé,
12. filosofický seminář se vydařil. Přijela spousta lidí dobré nálady a otevřené mysli:
Celého semináře se zúčastnili:
Alena, Barbora, Dana, David, Jana, Josef, Michal M, Pavel, Petr
Částečně se zúčastnili též:
Helena B, Helena ?, Honza, Jéňa, Karel, Michal B
Všem díky za účast!
Podařilo se zaujmout tématem (Navazování a zapadání), podařilo se ho rozvinout až natolik, že se objevily nové souvislosti, obzory a hloubky. Některé příspěvky možná trochu zapadly, ale i to bylo naplněním tématu. Jmenujme zde alespoň namátkou pár pojmů: Bůh, geometrie, porozumění, poezie, životní dráha, fyzika, stáří, tolerance, metafyzika, znamení, bodláky, obsah filosofie, puzzle. Již tento výčet naznačuje, jak široce jsme se na Blatné tento rok rozkročili a co všechno lze o navazování a zapadání říct. Barokní stín kostela sv. Vavřince nám tentokrát opravdu nevystačil.
Pojďme se nyní ohlédnout za jednotlivými příspěvky hlavního programu semináře (so 15.8.2009) a zakončení v neděli. Předem se omlouvám za drobné smyslové posuny, které možná, i když neúmyslně, vložím diskutujícím do úst. Zápis dělám s odstupem několika týdnů a jsem odkázán na své nedokonalé zápisky a ještě méně dokonalou paměť. Proto prosím o shovívavost, případně laskavou opravu v reakcích na webu.
Navazování a zapadání - bez komentáře.
Po přečtení příspěvku jsem představil texty doporučené literatury (Carnap, Letoš) a zopakoval hlavní teze příspěvku s poukazem na body závěru, které považuji za jediný vlastní přínos práce. (Problémy 1-3 na konci příspěvku) Dále jsem vybídl k diskusi:
Dana: „Co je bez chvění, není pevné.“ – nedá se to logicky uchopit, musíme na to „metafyzicky“.
David: „Metafyzicky“ by nemělo znamenat nelogicky. Už jsem se jednou setkal s „metafyzickým“ důkazem boží existence v náboženském časopise: „Bůh existuje, protože kdyby neexistoval, nemělo by smysl ho hledat.“ – ano a tento text aspiroval na logické přesvědčování.
Michal: Je to hyperbola, nebo oxymóron, takže nemá cenu to moc řešit. Carnap svou statí a analýzou jazyka reagoval ne „neúspěch“ metafyzických teorií. V současnosti je to složité, Carnapova analýza jazyka stále žije a učí se. I když při své logické přísnosti považuje všechny ostatní směry za lehce „nefilosofické“. Michal zná Heideggera a jeho dílo: Strach a úzkost člověka. Michalovi připadá Carnapovo analýza jazyka související s diskursem, tak jak byl tématem filosofického semináře v minulosti (zde).
David: Ano, to je pravda.
Dana: Carnap je logicky vyvratitelný Letošem.
David: Každá filosofie tematizující jazyk je z principu vyvratitelná tím, že používá obecný jazyk k vlastní definici.
Petr: přednesl definici metafyziky a dodal: Je to naopak, metafyzikové jsou co do používání logiky velmi přísní.
Michal: Metafyzika: Meta = za, je oblast bádání, která se vymyká fyzice a v regálu filosofických pojednání mají být (u pořádných filozofů) svazky o metafyzice fyzicky za svazky o fyzice.
Dana: zdůraznila definici pojmu metafyzika z wiki – „fyzika zabývající se Bohem.“
Josef: líbil se mu příspěvek, absurdní je samotný pojem „absurdní“: posuzujeme Carnapa a Letoše podle „historizujícího zapadání“, podle toho, kdo jak vydržel a uspěl. Ale měli bychom se skutečně zamyslet nad tím, co říkají: „logicky“ v našem slova smyslu je jinak než jak tento pojem budoval Carnap: sama jeho filosofie svojí přísností možná dokazuje vlastní nesmyslnost – už to by byl hluboký výsledek. K dokázání nesmyslnosti Metafyziky stačí dokázat nesmyslnost 1 věty, nemusíme dokazovat všechny věty, jak chybně tvrdí Letoš. Jeho kritika je velmi laciná. Nerozumíme pořádně tomu, co je Carnapova „logika“.
Během čtení příspěvku jsem vytvářel objasňující obrázek s postupem důkazu. Tím jsem možná negativně zapůsobil na jeden z cílů Josefova příspěvku. Josef se totiž pokusil na příkladu ukázat obecnou nejasnost pojmů důkaz a porozumění věty, jakož též předvést důležitost formy důkazu (popis, obrázek, matematické formule) pro přijetí okolím - dodatečně se omlouvám.
Dokončení příspěvku ústně: Ilustrovat se pro pochopení musí. Matematika se nevede v logických strukturách a značkách, ale v běžném jazyce. Logikové se s tím poprali a vytvořili systém puzzlů a pravidel, dle kterých se dá formalizovat až na logické formule. Tím vytvořili novou definici slova „dokázat“, jako posloupnost formulí, kterou zvládne i stroj, když se mu správně zadá.
Dále připomenul Gödelovu větu o neúplnosti o nerozhodnutelných tvrzeních a její paralely v Carnapovo práci. Proč se ve Filozofii nepostupuje jako v matematice?
Diskuse:
David: V rychlosti jsem nastínil geometrický důkaz Pythagorovy věty bez použití aritmetiky s cílem ukázat posunutí obsahu pojmu Pythagorova věta, jak ji vnímal Pythagoras (geometrie) a jak ji vnímáme dnes (aritmetická formule c^2 = a^2 + b^2). Téže jsem představil článek o historii zobrazování čísel - nechal jsem kolovat a už se mi nevrátil!
Helena, Dana, Michal: Soustředili se na pochopení Josefova příspěvku, ještě dlouhou dobu zůstávali bez komentáře.
Jana: Proč chceme, aby filosofie byla takto (matematicky) korektní?
Michal: Každý by měl zažít „kvalitní“ myšlení, aby si byl vědom, že něco takového existuje a měl to na paměti při mluvení.
Honza: Chceme, aby to zapadlo… Rovnostranný trojúhelník na planetě zemi o délce strany 30 000 km má součet úhlů kolik stupňů? Chvíle napětí a hádání. Odpověď: 270 stupňů.
Josef: Takto by se matematik nikdy neptal.
Po přečtení příspěvku všichni chvíli mlčky vstřebávali zažité. Poté se objevilo v diskusi:
Josef: Má smysl / dá se „hádat“ o poesii? – Ano dá, ale je to úplně jiné hádání než hádání se o Carnapovi. Tj. existuje velký rozdíl mezi komunikací Carnopovo a komunikací v poezii. Dokud si toto neuvědomíme, nemá cenu soudit Carnapa ani poesii.
Petr: Dá se bavit o obou stejným jazykem. V poesii je to např. interpretace básně.
David: Pokusil jsem se o tu interpretaci, bez valného úspěchu.
Po přečtení příspěvku se v diskusi objevilo:
David: problém observačních vět bude přítomen v každé filosofii, souvisí s problémem definice slov a vět uvnitř systému používaných vět tj. kruhem. Nacházíme se vždy uvnitř! Líbí se mi myšlenka o postupném vyjasňování a postupném definování pojmů při rozhovoru: čím větší tancování, tím pevnější si vyšlapeme plácek – snad by šlo takto vyřešit dilema diskursu.
Josef: To jsem neměl na mysli, měl jsem na mysli rozhovor dvou lidí, kteří se snaží dorozumět.
Petr: I Heidegger usiluje o totéž.
Motto: Čím větší tancování, tím pevnější plácek.
Po přečtení připravené části příspěvku Petr doplnil z patra: Představil dvě knihy, ze kterých čerpal: Jean Améry: O stárnutí, Revolta a rezignace, Jean Améry - představitel existenciálního materialismu – neplést se sprostým materialismem Marxe, Améry byl v koncentráku, protože jeho otec byl Žid. Karl Jaspers - Šifry transcendence, Karl Jaspers – manželka židovka, takže měli problémy v Německu, kterému se Jaspers vysmíval.
Petr: Pokud se budeme zabývat materií, tak brzy nemáme co nabídnout. Filosofie má smysl pouze pokud se zabývá metafyzikou a transcendencí víry.
V diskusi poté mimo jiné zaznělo:
Michal: Jsou to odvážná slova. Na FF-UK se běžně vyučují i jiné obory než metafyzika a běžně se za filosofii považují, včetně analýzy jazyka.
Petr: Na FF-UK se běžně vyučují i jiné předměty než pravá filosofie, například jazyky či dějiny filosofie. Jediná současná filosofie, která má smysl, je však ta metafyzická.
Honza: Proč je metafyzika „lepší“? Nabízí se paralela s rozdělením na „Rozum vs. cit“. Nemá cenu rozdělovat, míří do stejné brány.
Michal: To spojení jsem nepochopil.
Petr: Logická analýza jazyka není filosofie, obhajuji metafyziku a transcedenci.
Po přečtení příspěvku v následující diskusi zaznělo:
Dana: „Co je bez chvění, není pevné!“
David: Ve fyzice neživé přírody je zapadání dokonalé. Vždy člověka překvapí, jak každý fyzikální jev zásadně souvisí s celkovým fungováním přírody. Neexistuje žádné kdyby. Každé: „kdyby to a to nebylo, pak…“ končí kolapsem celé přírody. Př. Kdyby nebyla přitažlivost, lítali bychom po třídě sem a tam, ale i třída a celá škola by lítala, hory a planety … Srov.: anomálie vody, volná osa, vzlínání, setrvačnost, tření, gravitace atd.
Po příspěvku následovalo krátké zažití básně a poté diskuse:
Honza: Báseň připomíná Zen-Buddhistické kóany: Jedna ruka netleská, co jedna noha?
David: Ano, zde máme příklad jiné než logické metafyziky, díky za něj.
Bohužel příspěvek nemáme k dispozici písemně, Josefe doplníš?
Diskuse se vedla o rizicích zapadání např.: budování klece ze slov, myšlenek a citů.
Jana: Je to o řešení protikladů: Jít do vztahu, zapadnout nebo být sám, jak řešit zodpovědnost.
Po přečtení příspěvku v následující živé diskusi zaznělo:
David: Klíčové pro pochopení a orientaci člověka ve světě je … (text se nedochoval)
Petr: To je ale výdobytkem moderní doby!
David: Můžeme mluvit o obsahu slova Bůh?
Petr: Je to popsáno v literatuře.
Michal: Bůh má rozdílný obsah pro filosofy: nejvyšší struktura (konzistence) a pro věřící: slovo vyjadřující vztah k prožitku víry a vztah k absolutnu. Věřící lidé obecně asi nemají obsah slova Bůh hlouběji promyšlen než nevěřící.
Josef: Toto nemůžeme nahlídnout v rámci naší logiky.
David: Víra v boha je dar.
Celá báseň v interpretaci Blanky nahraná a puštěná přes mobil Michala jako multimediální performance. Michale, což takhle pověsit tu mp3 na http://www.blatna-cz.com a hodit sem odkaz !
Blanko – díky !
Po přečtení příspěvku se všichni shodli, že takový vhled na zapadání je velmi trefný a originální.
Z diskuse:
Dana: Pohled na navazování činností člověka ze dne na den.
David: Bohužel nemám ze svého života pocit zapadání a navazování, můžu pouze závidět.
Josef: Není takové zapadání „omezováním svobody?“
Jana: Není, jakákoliv taková schémata jsou nepřijatelná.
Josef: Jsme různí a na tom se shodneme.
Petr: Zdůraznil nový přístup příspěvku jako pohledu dopředu.
Příspěvek Barbory byl mluven převážně z patra a pomocí ručně psaných poznámek. Do dnešního dne se nepodařilo získat jeho přepis, což je škoda, protože obsahoval další hluboký vhled do zapadání v lidských myslích. Barboro, doplníš?
Jednalo se z největší části, jak řekla sama Barbara, o „záznam běhu hlavou“; mluvila o Bohu, osudu, cestě a znameních, o setkáních Já&Ty, sdílení spirituálních zážitků. Barbora zmínila pocit někdy až děsivého zapadání, který prožívala s kamarády, když předpovídali budoucnost a předpovědi se poté plnily, nebo když interpretovali různá znamení, která se promítala do jejích životů. Všechno se zdálo být související se vším, věci zdánlivě nezávislé na sebe fatálně působily. Př.: „Včera jsem našla srdcového krále a ráno mi zavolal Pavel.“ - děsivé zapadání s prvky hororu.
Diskuse byla také plodná:
Petr: Otevřenost je úchylná, protože vyžaduje reciprocitu.
Barbora: Ani věřící si neříkají duchovní zážitky.
Michal: Ano, po mši při setkání farníků na faře se mluví výhradně o běžných věcech.
Dana: Bůh je absolutní zapadnutí.
Po přesunu do hospody a pauze na večeři si Karel vzal slovo. Poděkoval za pozvání na zajímavou akci, omluvil se za částečnou indispozici způsobenou náročnou intelektuální prací zrovna v den semináře. Poté nás seznámil se svým duchovním zážitkem, který prožil před pár minutami ještě na zahradě hospody u Pilota:
Při sezení na lavičce přímo naproti zapadajícímu rudému slunci, ve společnosti upřímných lidí snažících se naplnit slovo filosofie a slovo Bůh, unavený a vysílený po náročné práci – si uvědomil aktuální Boží přítomnost.
Karel poděkoval za možnost se semináře zúčastnit, omluvil se ještě jednou, předal nám dárek a odešel domů.
Karle díky !
Po přečtení příspěvku jsem doplnil vystoupení několika ilustracemi zajímavých puzzlí: klasické puzzle, největší puzzle na světě a informace z www o hře Eternity II - mimochodem na úspěšného řešitele stále čeká odměna 2 000 000 USD.
Diskuse:
Honza: 3D puzzle jsou prakticky nevyrobitelné, 2D puzzle využívají dva rozměry pro obrázek a třetí rozměr (výšku), pro skládání. 3D puzzle by mohly existovat pouze v 4D prostoru.
David: 3D puzzle by mohly využívat pružnost materiálů, ze kterých jsou vyrobeny, podobně jako např. lego a mohli by do sebe „zacvaknout“.
Poté, co Josef přečetl poslední příspěvek semináře ještě jsme chvíli diskutovali nad „přirozeností“ zapadání:
David: Člověk zapadání potřebuje již ze svojí omezené přirozenosti. Nemůžeme si všechno k životu potřebné pamatovat a ani v každém okamžiku vymyslet. Proto si vytváříme zjednodušený (předpokládaný) obraz světa a máme radost když nová zkušenost do něho zapadá. V takovém Světě se umíme pohybovat.
Např. vidím na stole nový předmět ve tvaru známé tužky. Když ho beru do ruky, předpokládám že to bude známá tužka, že s ní budu moci psát atd. Pokud to vyjde, zapadne to, je to OK a ani se nepozastavím. Pokud je to teplé, měkké a lepkavé, tak jsem dost vykolejen, i když mě to třeba ani nekouslo.
Nebo když vidím jakous tekutinu, podle okolností předpokládám, že to bude buď něco vodového (bude chladit, možná špinavá, možná k pití, můžu vylít do umyvadla atd.) nebo něco olejovitého (nemáme chuť se dotknout, bude asi špinit, možná smrdět) nebo nebezpečného (pokud je v nádobě na chemikálie, ptám se kdo to tam dal, čí to je). Jaké ale zděšení, když jsem vzal poprvé do ruky lahvičku s rtutí a ona se chovala divně. Byla těžká, tvořila kuličky, měla setrvačnost.
Po skončení diskuse jsme oslavili úspěch semináře 10-letou lihovinou od Karla a věnovali se již zábavě a diskusi témat v sekcích. Nejdříve ještě u souseda Pilota, poté v hospodě U medvěda.
Druhý den již byl tradičně věnovaný snídani, koupání v jezeře a postupnému loučení.
Někteří ještě hodnotili minulé a předminulé semináře – stále se nám totiž vrací otázka: „Co tady vlastně děláme?“ Tato otázka se několik let skrývala v přijímání, odmítání, přepracování, zatracování a novém přepracování Manifestu stojní filosofie, poté se stala součástí tématu Pluralita Diskursu, minulý rok byla dokonce jednou z ústředních témat semináře: Jepiprse, kde se diskutovalo nad tématy co je skutečná filosofie, kdo jsou to filosofové, co dělají a nedělají, zda SFS Horní Blatná má s filosofií něco společného atd. Letos se objevila znovu v souboji Metafyziky s logickou analýzou jazyka ve filosofii. Snad tím naplňujeme význam onoho tolikrát omílaného Holanova citátu. My se totiž na Blatné chvějeme a někteří i tančí…
„Čím větší tancování, tím pevnější plácek !“
Zdravím všechny
David