Vstupním pokusem o moje vyrovnání se s tématem VYKOŘISŤOVAT letošního semináře SFS-HB byl můj příspěvek „Ztráta nevinnosti a Komunistický manifest“(19.5.2015). S pomocí Jana Zrzavého si lze vysvětlit … Komunistický manifest, kde je velmi sugestivně vylíčeno (a to bez ironie), že všechno (Spravedlnost, Demokracie, Vlast nebo Bůh) je jen podvod zastírající „placení hotovými“… - po všeobecné ztrátě víry v existenci vyšších abstrakt díky čtyřiceti letům komunismu ovšem totéž platí i pro Manifest sám, takže alespoň u nás v Česku se není čeho obávat ze strany komunistických ideí.
Po vstupním vyrovnání jsem přistoupil k četbě základního textu odborného garanta Marka Tomečka „Vykořisťovat“ a překvapeně jsem konstatoval (v pozvánce na seminář 9.7.2015), že téma není jen kopáním do mrtvoly. Filosofie Karla Marxe je zřejmě pro mladší myslitele ještě hodná odsouzení. Marx má údajně zásluhy též o pokrok v sociologii a zřejmě je vhodné vědět, jaké jiné úspěchy se mu připisují, abychom byli připraveni k odporu vůči staronovým revolucionářům resp. extremistům, pro které jsou vždy skvělé ideje (Marxe, Lenina, Stalina, Hitlera a dalších) jen nesprávně aplikovány na společnost.
Zřejmě samostatnou kapitolou byl a je marxismus v ideologii politického (ale i partyzánského resp. teroristického boje) v jihoamerických zemích, kde se pro nás překvapivě uplatnil spolu s křesťanstvím. Překvapivě proto, že naši komunisté vynikli v potlačování církví a víceméně uspěli při šíření čistě „vědeckého“ ateistického názoru na svět a intelektuálněji zaměřené části „pracující inteligence“ vnutili jedinou „vědeckou“ filosofii, vnutili úspěšně v tom smyslu, že jsme přestali věřit v cokoliv (jak hezky popsal Zrzavý). Pamatuji si, že proti krvavým diktátorským režimům jihoamerických států se v sedmdesátých letech minulého století prosazovalo křesťanské hnutí s „teologií osvobození“, se kterou měl nějaké problémy Vatikán a jeho oficiální tamní představitelé. Tyto problémy se u nás neventilovaly a země socialistického tábora podporovaly vývoz revoluce ozbrojeným bojem partyzánů, asi nejvíce přes socialistickou Kubu. Po pádu socialistického tábora přestala naše podpora revolucí v zemích Jižní Ameriky, došlo také ke změnám tamních režimů, zřejmě též změnou politiky USA důrazem na lidská práva, vývoz demokracie a boj proti terorismu. Dokladem těchto jihoamerických změn bylo zvolení současného levicového prezidenta Bolívie, indiánského vůdce Evo Moralese. A tento prezident-indián při letošní návštěvě papeže Františka v Bolívii (10.7.2015) předal papeži dar, který kombinuje křesťanskou a marxistickou symboliku – krucifix stylizovaný do podoby srpu a kladiva, ruce Ježíše Krista jsou místo kříže rozpřaženy na masivním kladivu (viz foto ČTK/AP z LN 11.7.2015). Jednalo se o repliku díla jezuitského kněze, který byl v roce 1980 zavražděn příslušníky tehdejší pravicové diktatury.
Překvapuje mě vliv marxistické symboliky v Jižní Americe dodnes, že to prezidentovi Bolívie stálo za vyvolanou kontroverzi, ostatně na setkání s papežem vystoupil v bundě s nášivkou revolucionáře Che Guevary.
Ovšem není nutno zajíždět do Jižní Ameriky. O aktuálnost marxistických pojmů přímo v ČR se pokud vím nejnověji postaral renovovaný český politolog, spisovatel a politický komentátor Jiří Pehe, který pro server Novinky.cz 21.7.2015 napsal komentář „Proletariát globalizace“. Pehe komentuje současnou vlnu masové migrace do Evropy a příčiny vidí v tom: „… že vykořisťování se v důsledku globalizace internacionalizovalo, nadnárodní společnosti unikly naší euroatlantické regulaci kapitálu a přerozdělování bohatství tak, že praktiky, které nemají povolené doma, exportovaly do rozvojových zemí. V řadě z nich se nejenom nemusejí zdržovat pracovním právem, ekologickými standardy a technickými předpisy, ale mohou navíc zaměstnávat místní za extrémně nízké mzdy. Západ během posledních desetiletí exportoval v procesu sílící globalizace mnoho sociálních, ekonomických a ekologických problémů do chudých rozvojových zemí. Vykořisťování „proletariátu“, proti kterému se kdysi úspěšně postavila evropská levice na teritoriu svých národních států, bylo exportováno jinam. Imigranti jsou jen špičkou ledovce jakéhosi „proletariátu globalizace“, který se masově vytvořil za hranicemi Západu.
Přitom lidé žijící v chudých zemích – v Africe, Jižní Americe a Asii – dnes mají zásluhou globalizace zároveň přístup k infomačním zdrojům, jako je internet a televize. Vidí, že za dvanáctihodinovou či delší dřinu si ti z nich, co vůbec nějakou práci seženou, vydělají jen zlomek toho, co za osm hodin práce vydělává jejich západní protějšek, který si ještě navíc užívá různých sociálních výhod. Není divu, že mnozí – zejména mladí muži – se nakonec odhodlají zkusit i za cenu nasazení vlastního života štěstí na Západě, kde za tutéž manuální práci mohou dostat mnohonásobně více, a pomoci tak svým rodinám.“
Z Peheho komentáře vyplývají závazky naší společnosti vůči imigrantům, protože naše sociální jistoty a bohatství máme prostřednictvím globálního vykořisťování těch, které tady v Evropě nechceme.
V rámci našeho tématu „Vykořisťovat“ letošního semináře Stolní filosofické společnosti Horní Blatná je pro mě zarážející, že Pehe náš blahobyt v ČR a v Evropě přičítá „evropské levici, která se proti vykořisťování „proletariátu“ kdysi úspěšně postavila na teritoriu svých národních států“. Nesehrál v tom náhodou také nějakou úspěšnou roli i marxismus?