Petr Maglia: Marxismus a stolní filosofie
Ex-post příspěvek k 18.semináři SFS-HB – Horní Blatná
O víkendu 21. až 23. srpna 2015 jsme se sešli na 18. semináři Stolní filosofické společnosti Horní Blatná v komorním složení. Odborný garant semináře Marek Tomeček svou skvělou přednáškou na téma VYKOŘISŤOVAT odborně vyřadil Karla Marxe a jeho dílo jak z vědecké ekonomie či sociologie, tak z filosofického, humanistického či sociálního myšlení. O nevěcnosti až podlosti spisů a jednání Marxe, sloužící výhradně k vyvolání nenávisti ve společnosti za účelem návratu k primitivním prvobytně pospolným principům, přednášející přesvědčil nejen mne a další čtyři účastníky (Jakub Pinta, Petr Dostálek, Pavel Maglia a David Maglia), souhlasil i Jiří Kotek, který ovšem v sobotu dorazil až po přednášce a byl odkázán na informace v rámci diskuse k přednášce a k dalším příspěvkům k tématu od Davida a ode mě. Marně jsme společně hledali pozitivní zásluhy Marxe a jeho díla na jím inspirované ideologii, která má své následovníky, kteří se dodnes na Marxe odvolávají. Profesionální politik Kotek potvrdil, že se u verbálních následníků Marxe nesetkal s aktualizací marxismu pro dnešek, prostě používají staré pojmy o Marxem vymyšlené třídní nenávisti k současnému boji o politickou moc. Nakonec výjimkou byl shledán Jiří Pehe, který v LN 11.7.2015 marxismus obohatil o výmysl „globálního proletariátu“, na který jsem upozornil ve svém příspěvku.
Soustředěné prostředí hostince U Maglii jsme v sobotu opustili až po šestnácté hodině, ovšem pouze abychom pokračovali ve stolně filosofické práci při obědovečeři v klasicky pohostinném prostředí restaurace U Vrány hotelu Bohemia, při rituální koupeli pod Blatenským vrchem, v klidu původních prostor koliby U Medvěda, i v neklidu výčepní sluje U Alžběty. Následně ti nejostřílenější stolně filosofičtí borci se nechali ještě inspirovat dovezenými vzácnými pálenkami v domácím prostředí.
Při nedělním ranním bilancování jsme tedy nebyli kompletní, nicméně pokud jsem byl přítomen, vybavuji si diskusi na téma pokolikáté již bilancujeme. Všem se omlouvám za zavádějící omyl při označování příspěvků, tento letošní seminář 2015 byl 18tý. První SFS-seminář datujeme na webu do roku 1998, kdy proběhly přípravy, vlastní akce v sále hotelu Modrá Hvězda za účasti mnoha lidí včetně domorodců se uskutečnila 29. a 30.1.1999 za předsednictví Prof. Jaroslava Neumanna na téma knihy Milana Machovce „Filosofie tváří v tvář zániku“. Knihu mi daroval syn Michal oslněn úvodem do filosofie, který na FF UK Machovec tenkrát přednášel. I pro mě se jednalo o první setkání s filosofií, protože v době mých studií středoškolských i vysokoškolských 1966 až 1974 za totality byl za filosofii vydáván jako věda označovaný marxismus-leninismus. Nepodařilo se z nás vychovat marxisty, ale většinově se podařila ztráta víry v existenci vyšších abstrakt (Spravedlnost, Demokracie, Vlast nebo Bůh), jak jsem připomenul v příspěvku o komunistickém manifestu s panem Zrzavým (LN 19.5.2015). Zásluhou charizmatu Machovce i jeho pedagogické dovednosti se mi otevřela filosofie jako láska k pravdě, kterou jsem se rozhodl šířit na kamarády pomocí vymyšleného pojmu „stolní filosofie“, tedy diskusemi na filosofická témata u hostinského stolu. K tomu účelu jsem vymyslel Stolně filosofickou společnost Horní Blatná. Přes mnohaleté úsilí jsem sice ostatní účastníky seminářů nepřesvědčil k odsouhlasení „Manifestu stolní filosofie“, ale SFS-seminář se letos v HB konal již po osmnácté.
Letošní odborný garant a vystudovaný filosof Marek Tomeček nebyl přítomen prvnímu semináři v roce 1999 v Horní Blatné, za to byl v té době studentem FF UK. Nyní mi vysvětlil, že Machovcův populární úvod do filosofie byl přednáškou, kterou si zapisovali na FF UK nefilosofové. On jako ostatní studenti s odborným zaměřením na filosofii chodil na přednášky, kde byli studenti přednášejícími uváděni do kontinuity oboru, v Československu potlačeném po desítky let komunistického totalitního režimu, s cílem seznámit se a odborně navázat na aktuální zahraniční filosofické myšlení. Na akademické půdě to byli komunisté – marxisté, kteří po druhé válce zajistili potlačení filosofie ve prospěch jediného „vědeckého marxismu-leninismu“.
Milan Machovec, narozen 23.8.1925, byl a do své smrti 15.1.2003 asi zůstal marxistou. V únoru roku 1948 vstoupil do komunistické strany s vizí spojení Masarykovské demokracie se socialismem. Machovec si vytvořil širší pojetí pojmu filosofie: při hledání přínosu každého myslitele je nutno ozřejmit jeho kořeny a srovnávat s dobovým myšlením, tedy filosofie musí být podložena solidním vědeckým badatelstvím. V roce 1962 se již jeho pravidelné diskuse s teology přesunuly na Filosofickou fakultu Karlovy univerzity a postupně získaly ekumenický rozměr – okruh diskutujících se rozšířil o teology z církví československé a římskokatolické. Tento pražský dialog měl svoji návaznost a paralely v Německu, Rakousku, Itálii, Francii, Nizozemí a jinde. Stal se velmi významnou součástí mezinárodního dialogu, který v šedesátých letech spojoval řadu intelektuálů. 22. srpna 1968 napsal ostrý protest proti okupaci, uveřejněný pak mnoha významnými světovými deníky. Roku1970 byl zbaven místa na FF UK, vyloučen z KSČ a odstraněn ze všech vědeckých a kulturních institucí. Několik let se Machovec živil soukromými hodinami latiny, němčiny a klavíru, od roku 1973 jako varhaník v římskokatolickém kostele u sv.Antonína v Holešovicích. V roce 1977
podepsal jako jeden z prvních Chartu 77. V roce 1987 se Milan Machovec stal členem předsednictva znovuobnovené Společnosti T. G. Masaryka. Také v r. 1987 mu univerzita v Bernu udělila titul doktora honoris causa. K 1. 1. 1990 byl v rámci rehabilitace znovu přijat na Filosofickou fakultu UK, v roce 1995 se stal emeritním profesorem. Při příležitosti sedmdesátých narozenin mu Evangelická teologická fakulta Univerzity udělila čestnou medaili Komenského. V roce 2000 mu byl propůjčen presidentem republiky Řád T.G.Masaryka.
Spor o pojetí filosofie po „sametové revoluci“ na FF UK chápu jako boj mezi „osmašedesátníky“, kteří byli po okupaci Československa 21.8.1969 při následné „normalizaci“ odstraněni, a přeživšími pedagogy, kteří pokračovali v práci za cenu morálních ústupků, většinou spuštěných veřejným souhlasem s okupací. Přeživší byli pochopitelně v dalších desetiletích omlazováni novými kolegy, kteří s bojem o „socialismus s lidskou tváří“ z druhé poloviny šedesátých let nechtěli mít nic společného. Tato myslím Václavem Havlem označená „šedá zóna“ těžce nesla totalitní odříznutí od vývoje oboru a ve změně režimu na konci roku 1989 viděla příležitost k obnovení kontinuity se světem. Machovec spolu s dalšími prozřevšími komunisty už v průběhu šedesátých let usiloval o možnost opatrného navázání na prvorepublikové myšlení a spojení se světem. Po svém odstranění a odříznutí od světového vývoje oboru se některé odborné špičky osmašedesátníků snažily dále vychovávat žáky z rodin podobně postižených kolegů i jiných disidentů, jejichž dětem totalitní normalizační režim odepřel vzdělání. Přednášení formou bytových seminářů bylo omezeno na úzký kruh zasvěcenců, které posléze spojily aktivity kolem Charty 77. Machovec byl sice signatářem Charty 77, ale při osobním setkání mi řekl, že projednávání dokumentů Charty 77 se většinou neúčastnil, protože mu to připomínalo komunistické schůzování. Chartistické gheto mu bylo zřejmě těsné, když setrvával na svých dříve formulovaných principech dialogu demokracie a socialismu, promýšlel a učil českou otázku jako otázku světovou v rámci „idealistické“ koncepce našich dějin podle T.G.Masaryka, idea náboženská je prazákladem ideje humanitní, „život v pravdě“ ukazoval na Ježíši, sv.Augustinovi, Husovi a dalších osobnostech. Žáci a obdivovatelé Milana Machovce se scházejí na videoprojekcích jeho přednášek, poslední byla 15.1.2015