Úvod
Seminář 2011
EX POST Diskuse 10.- 13.9.2011

EX POST Diskuse 10.- 13.9.2011

  O.Beran - P.Maglia   17. října 2011   Ukázat komentáře

10.9.2011 Ondřej Beran: Posílám ještě krátkou poznámku k problematice "kontinentální filosofie", k níž jsem se prve pořádně nevyslovil. Za polemické připomínky každopádně díky!


 


13.9.2011 PM: Reaguji na poznámky Ondřeje Berana z 10.9.2011 – Petr Maglia


 


OB:


Poznámka ke „kontinentální“ filosofii:


Vzhledem k tomu, že dost dobře nejde jednoduše ukázat na jednu věc, která by se dala označit za „kontinentální filosofii“, není ani jednoduché říci, co je podstatné pro její metodu. Jak jsem psal i ve své knize, název sám neznamená o mnoho více než jakákoli „ne-analytická filosofie“ (což při stále se stupňující složitosti možného uchopení filosofie analytické mnoho neříká). „Kontinentální“ filosofové se zkrátka necítí vázáni různými omezeními, která sami sobě ukládají filosofové analytičtí; o mnoho více se o tom říci nedá.


 


Pokud se zdá, že rezignovali na zodpovídání základních lidských otázek, může to být proto, že mnoho z nich má pocit, že na tyto – nezpochybnitelně legitimní a důležité otázky – nelze smysluplně odpovídat v rámci diskursu, který bude ještě vědecký (přičemž oni chtějí, aby filosofie vědou byla). I zde jsou samozřejmě výjimky; vedle LW kupříkladu Popper, různí – většinou angličtí – morální filosofové, nebo třeba Rawls.


Re.PM:


Uvedeným odstavcem Ondřej Beran říká, že analytičtí filosofové (resp. mnoho z nich) rezignovali na zodpovídání základních lidských otázek (protože se na tyto otázky nedá smysluplně odpovídat v rámci vědeckého diskursu, přičemž oni chtějí, aby filosofie vědou byla). Přitom O.B. dodává, že tyto základní lidské otázky jsou nezpochybnitelně legitimní a důležité. Analytičtí filosofové tedy tyto otázky ponechávají k řešení filosofii neanalytické, nebo podle O.B. tyto otázky nejsou podstatné (viz odstavec níže), nebo vůbec nepatří do problematiky, kterou se má filosofie jako disciplína zabývat (viz vyjádření O.B. z 2.9.2011 – cituji: „proč bychom měli právě od filosofie očekávat pomoc při řešení životních problémů?“)


Uvedeným odstavcem si O.B. protiřečí, protože v předmětné kapitole své knihy charakterizoval svoji vlastní autorskou pozici takto – cituji: „Analytičtí filosofové by neměli zapomenout na to, že filosofie se nemůže docela stát abstraktní (jako matematika) či exaktní (jako fyzika) vědou a že nemůže rezignovat na snahu reflektovat na ony „základní“ (obecně lidské) otázky, které sdílí s náboženstvím či uměním,..“


V této souvislosti připomínám moje stanovisko – filosofii jako disciplínu nepovažuji za vědu. Toto stanovisko je uvedeno již v mém příspěvku z 12. semináře, který jsem připojil k příspěvku Analytická a „kontinentální“ filosofie Ondřeje Berana z pohledu filosofie „stolní“, který je předmětem poznámek Ondřeje Berana.


 


OB:


Vzhledem k tomu, že prostor filosofií kontinentálních je tak různorodý, nelze bohužel ani říci, že by pro filosofii kontinentální jako celek byly tyto otázky podstatné. Z jistého hlediska lze říci, že třeba francouzská postmoderní tradice (která v rámci „kontinentální“ filosofie zaujímá významné postavení) se od otázek tohoto typu záměrně distancuje a podvrací je. Zdá se mi, že pojetí filosofie jako ironické hry má k filosofickému tázání ve vašem smyslu (zvýraznil pm) podobně daleko jako sucharský technický diskurs analytiků, i když v opačném směru.


Re.PM:


Nejde o filosofická tázání v mém smyslu, nýbrž obecně o základní lidské otázky, které jsou nezpochybnitelně legitimní a důležité. O.B. v předmětné kapitole své knihy charakterizoval svoji vlastní autorskou pozici takto – cituji: „Analytičtí filosofové by neměli zapomenout na to, že filosofie se nemůže docela stát abstraktní (jako matematika) či exaktní (jako fyzika) vědou a že nemůže rezignovat na snahu reflektovat na ony „základní“ (obecně lidské) otázky, které sdílí s náboženstvím či uměním,..“, tedy i ve smyslu O.B. filosofie nemůže rezignovat na ony základní otázky.


 


OB:


Krátce – filosofii ve smyslu kladení si základních lidských otázek a snahy o vyjasnění místa člověka ve světě a smyslu jeho existence tamtéž nelze myslím jednoduše ztotožnit s „kontinentální“ filosofií.


Re.PM:


Krátce – O.B. mi vytýká ztotožnění, jehož jsem se nedopustil.


 


OB:


Podotýkám, že vedle sebe-reflexivní a autoterapeutické dimenze filosofie se v jiném smyslu dotýká zásadních otázek životní praxe třeba filosofie politická; i tady se ale najdou zajímaví myslitelé na obou stranách barikády: Rawls a Taylor vs. Adorno či Žižek, atd.


 


Mně osobně – to neberte jako polemiku, ale spíš můj osobní nezdůvodněný postoj – vlastně připadá jako relevantnější a zajímavější lidského-života-se-dotýkající filosofie právě tenhle druhý směr, totiž filosofie takříkajíc angažovaná: specificky třeba diskurs genderový, otázky práv zvířat atd. (I tady mimochodem najdeme autory pracující jak z východisek analytických, tak nějakých jiných.) Možná to občas přechází do zaslepeného a trochu hysterického aktivismu, ale i ten je mi pořád celkem sympatičtější než sebevzhlíživá duchovnost takového Tomáše Halíka. (Omlouvám se, že se vám do něho pořád navážím :-) ale nějak si nemůžu pomoct – vždycky mi připadal trochu příliš vypočítaný na efekt.)


Re.PM:


Aniž bych chtěl snižovat význam otázek, které uvádíte „jako relevantnější a zajímavější lidského-života-se-dotýkající filosofie“, myslím že ony základní otázky lze označit jako stejně angažované. Rozhodující pro kvalitu a efektivitu myšlenkové práce v obou případech mi připadá osobní angažovanost filosofa, s tím myslím hodně souvisí přístup k té práci, jestli ji považuje za své zaměstnání nebo za své poslání.


Duchovnost Tomáše Halíka nevnímám jako sebevzhlíživou a vypočítanou na efekt (dle Vašich poznámek z 2.9.2011 cituji: „nebezpečně blíží intelektuálnímu kýči“), nýbrž jako skutečně prožívanou a geniálně předávanou.


 


Připomínka PM:


Děkuji za polemické poznámky a znovu připomínám to, co mi chybělo v charakteristikách rozdílů mezi analytickou a neanalytickou filosofií ve vložené kapitole Vaší knihy:


Filosofické myšlení spočívá v zahrnutí všech souvislostí, celého světa, v tom může být též zahrnut „obrat k jazyku“ a využití metod vědeckého zkoumání, rozhodující je však uvědomění si tradice, zahrnutí celého dosavadního myšlenkového úsilí ve smyslu znovuprožití životní cesty myslitelů před námi, které nám jejich dílo umožňuje. Filosof Milan Machovec říkal, že vidíme dále, protože stojíme na hlavách našich předchůdců. Tím myslel nejen kritické zhodnocení dosavadních výsledků myšlenkové práce, jak jsme zvyklí při studiu exaktních i humanitních věd, nýbrž především vnitřní obrat zasvěcence, jeho pochopení a přijetí tajemství, něčeho co nás převyšuje a k čemu vzhlížíme s vědomím nedosažitelnosti. Oslovit totiž skutečně znamená v první řadě: zasáhnout, změnit život. Kritický přístup filosofů ke všem výtěžkům myšlenkové práce i k nejrůznějším použitým myšlenkovým postupům vyplývá z vědomí (z filosofického myšlení) nedostižnosti pravdy jako konečného poznání, při pokorném uvědomování si smyslu jejího hledání jako úkolu lidí ve světě.


 

blog comments powered by Disqus