Zdravím stolní filozofy,
v Josefově textu Jepiprse slyšíme otázku Co to tady děláme. Ta se i u něj rozpadá na dvě otázky Kdo jsme a Kam směřujeme.
Tyhle tři otázky nejsou souřadné, položené tak, že se má na každou odpovědět zvlášť. Odpověď na otázku Kdo jsme a Kam směřujeme nám umožní něco si myslet o odpovědi na otázku Co to tady děláme.
Jak můžeme přispět k odpovědi na otázku Kdo jsme? Chca nechca, pomůžu si tím, co znám nebo co jsem o tom slyšel.
Jsme každý snůškou zděděných vlastností a snad následkem rané výchovy, aby tyto faktory pro zbytek života předurčily naše vnímání a porozumění okolí? Pak odpověď na otázku Kam směřujeme by zněla, že v setkáních s ostatními lidmi, např. při hovorech u stolu nebo na výletě, srovnáváme naše vidění a třeba se je snažíme vzájemně a v sobě samém usměrňovat, měnit nebo utvrzovat podle toho, co nás z vnějších podnětů přesvědčuje.
Anebo jsou naše vlastnosti, sklony a rozpoložení předmětem (možností) naší volby? Pak jsme tím, kdo je tuze svobodný v tom, co zrovna představuje, v jaké situaci se nalézá. Potom směřujeme k našim dalším možnostem být tím, pro co se rozhodneme. Každé prostředí buďto souzní s naším rozpoložením nebo vyzývá ke změně. I naše hovory jsou potom výzvami nebo nabídkami změn sebe sama. Je možné být jeden pro druhého příkladem. Je možný projekt sebe sama.
Já osobně bych se v hovoru vyznavače prvého přístupu snažil zviklat ve prospěch toho druhého. Já si myslím, že nejzdařilejším pokusem popsat člověčí situaci je mluvit o svobodě a náhodě. Člověk je tedy jakousi koordinací nahodilostí, která vyplývá z jeho rozhodnutí. Pro tento můj přístup jsem se nerozhodl na základě nějakých rozumových argumentů, ale proto, že mi to tak připadá lepší. Proto moje diskuse tématu může mít jen omezený smysl.
Jsem si vědom toho, že ačkoli svým postojem propaguji velkou otevřenost možností člověka, nezahrnuje můj postoj stanoviska, která jsou s ním v rozporu. Například jeden můj známý mi vykládal svůj fatalistický přístup, něco v tom smyslu, že když si člověk zlomí nohu, tak že mi to na druhou stranu zachránilo život, čili že je to lepší varianta toho, co se muselo stát. Já mu na to řekl, že je to blbost a že situace člověka je určená svobodou a náhodou. On se mě ptal, jak můžu říct, že tamto je blbost a že tohle je pravda. Odpověděl jsem, že tohle si já myslím a doporučuji mu totéž.
Tak to by byl můj příspěvek k Josefově otázce Co to tady děláme.
To s tim valounem bych nedělal. Holt se musíme spolehnout na svoji ohleduplnost.
Zdraví
Michal Maglia