Petr Maglia: Úvaha o manifestu stolní filosofie
Příspěvek pro 9.seminář SFS_HB
( s využitím eseje Václava Bělohradského: Kdo filosofuje )
Motto:
STOLNÍ FILOSOFIE
je tradičním setkáním a mluvením účastníků k určitému tématu. Není důležité jejich vzdělání a zaměstnání, ale schopnost uvědomovat si a formulovat svůj pohled na téma, schopnost slyšet představy druhých a odvaha a především chuť se k nim vyjádřit
STOLNÍ FILOSOFICKÁ SPOLEČNOST HORNÍ BLATNÁ
pěstuje stolní filosofii každoročním pořádáním semináře stolní filosofie. V závěru každého semináře je vybrán garant příštího, který také určí téma. Seminářů se lze účastnit jako přednášející, jako diskutér, jako pozorovatel, či jako kamarád, nebo jako náhodný surfař na Internetu – www.blatna-cz.com.
Jan Kopál
Manifest Stolní filosofické společnosti Horní Blatná (dále jen SFS-HB) by měl vyjádřit , co je společným světem účastníků seminářů SFS-HB, kteří tvoří zároveň:
- stolní společnost a
- filosofickou společnost.
Nabízí se logicky společný pojem STOLNÍ FILOSOFIE, jímž mohou účastníci letních diskusních setkání manifestovat to, co je jim společnou hodnotou, pro kterou jsou ochotni věnovat svůj čas setkání s ostatními účastníky, většinou v nepohodlí improvizovaného přebývání se společnými toaletami, a podřídit se nejistému společnému programu.
Nyní tedy k formulaci té společné hodnoty, nazvané pro odlišení od jiných STOLNÍ FILOSOFIE. Při formulaci lze vycházet z původních dvou charakteristik účastníků setkání – jsou ochotni se sejít na pozvánku ke stolní společnosti a do filosofické společnosti. Stolní společnost tvoří pravidelní návštěvníci zpravidla vyhrazeného hostinského stolu. Vítaným oživením stolní společnosti jsou kamarádi pravidelných návštěvníků, protože kamarádi blízkých jsou nám s velkou pravděpodobností také blízcí. U vyhrazeného stolu, pokud je místo, jsou vítáni i náhodní návštěvníci, protože ti, jimž stálá společnost není blízká, si stejně nakonec odsednou. Stolní společnost tedy tvoří účastníci čímsi si blízcí, mohou to být společné zájmy o kurzy akcií a jejich vývoj, může to být společný zájem o určitý pracovní obor či dokonce o sport, nebo o politiku státní či komunální. V každém případě, i při nevyhraněném společném zájmu, je členům stolní společnosti společnou hodnotou vlastní setkání, možnost rozhovoru, vystoupení z vlastního světa do společného světa dialogu, ve kterém (cituji V.B.) „Žádná naše věta nemá smysl než jako odpověď na věty druhých, než v nepokojné souvislosti s nimi. Smysl je drží pohromadě i přesto, že na sebe často vzdorně narážejí, odporují si nebo se spolu sdružují v překvapivé větné celky.“ Naplňuje se lidová moudrost, že „Sdělená radost je dvojnásobná radost a sdělená starost je poloviční starost“.
Členové stolní společnosti bývají zaujati hovorem do té míry, že jsou ochotni v pohodlí u stolu, s těžkým skleněným popelníkem v ruce, vtloukat do hlav jiných podobně vyzbrojených účastníků svůj názor k tématu. Protože došlo k procezení tématu životem, téma oslovilo stolního bojovníka konfrontací s jeho dosavadními zkušenostmi, zafungovalo jako katalyzátor a účastník vybuchnul, rozdává se do všech stran co mu hlas a židle dovolí, někteří lezou i na stůl, aby ostatní obohatili co nejvíc. Přísedící mu věří tím více, čím snadněji jsou schopni oponovat, reakce jsou stále spontánnější, společný svět se stává přítomností.
Společný svět je též předmětem úvah filosofů. Filosof Václav Bělohradský (dále i předešle jen V.B.) dokonce shrnul všechny definice filosofování do této jediné otázky (cituji V.B.):
„V jakém smyslu lze legitimně říci, že žijeme v jednom společném světě?“
Pokud se tedy stolní společnost hlásí k myšlence být též filosofickou společností, nejde o žádný „Cimrmanovský úkrok stranou“, nýbrž o přirozené přihlášení se k zájmu i o otázky filosofické. Avšak – kdo filosofuje?
Filosof V.B. ve své eseji s názvem „Kdo filosofuje“ vysvětluje (analogicky k definici zboží Marxe), že (cituji V.B.): … filosofie jako „vědecký obor“ se na první pohled jeví jako ohromný soubor textů. Jako každé zboží mají i texty užitnou a směnnou hodnotu. Užitná hodnota filosofických textů neustále klesá, lidé je k ničemu nepotřebují, čtou je většinou jen sami autoři a jejich úředně autorizovaní vykladači. I jejich směnná hodnota je celkem skromná, lze je vyměnit za různé granty, tituly či zaměstnání na univerzitě.
Stane se ale, že se nějaký text vytrhne ze souboru textů pro autorizované výrobce a vykladače, pronikne do veřejného prostoru, najde si své publikum, stane se aktuálním – lidé si začnou klást “filosofické otázky”. Klást takové otázky znamená filosofovat a tomu nás Evropany naučil Sokrates, alespoň podle svědectví Platona. Jádrem filosofování je obrana dialogické otevřenosti společného světa lidí před imperialistickými monology specialistů a manažerů všeho druhu. Filosofie jako akademický obor je ale také monologem, odborníci v tom oboru nefilosofují, účastní se jen směny textů mezi sebou.
Filosofie jako vědecký obor dnes skomírá, zato filosofování žije a je ho všude zapotřebí.
Dále V.B. poukazuje na nebezpečí vlastních světů, rostoucích s globalizací do univerzálních říší, v nichž velké cíle nahrazují smysl – společný svět lidí.
Tím V.B vysvětlil pojem STOLNÍ FILOSOFIE. Stolní filosofická společnost z Horní Blatné mu z hřebenu Krušných hor z Česka děkuje za tuto formu podpory činnosti a slibuje i nadále nepotlačovat touhu po společném světě u stolu.
Petr Maglia
15.07.2006 v Tabarce
na hranicích Tuniska s Alžírskem
bývalá francouzská Afrika