Úvod
Seminář 2006
Absurdita a revolta - úvodní slovo

Absurdita a revolta - úvodní slovo

  Dana Dostálková   24. ledna 2006   Ukázat komentáře

Zn.: PM-SFS8ZpravaP1.doc
V Kladně dne 23.1.2006
Příloha 1 ke Zprávě z 8.semináře SFS_HB

Dana Dostálková: ABSURDITA a REVOLTA – úvodní slovo
9.semináře SFS_HB, který se bude konat od pátku 28.7.2006 v Horní Blatné

Vážení přátelé, milí stolní filosofové,

chtěla bych jako téma 9. semináře Stolní filosofické společnosti postavit dva pojmy výrazně ovlivňující a určující naši dobu, historii a filosofii : ABSURDITA A REVOLTA. Východiskem tohoto tématu a úvah s ním spojených je kniha Alberta Camuse Člověk revoltující, esej, který v jeho úvodu autor popisuje takto:
"Tento esej si klade za cíl vyjít z dané skutečnosti, jíž je logický, racionální zločin, a zabývat se různými způsoby jeho ospravedlňování: usiluji tím o pochopení své doby. Někdo se možná bude domnívat, že epochu, která v průběhu padesáti let vykoření, zotročí nebo zabije sedmdesát miliónů lidských bytostí, je zapotřebí pouze a především soudit. Je však také třeba pochopit, čím se vlastně provinila. V těch starých poctivých časech, kdy tyran vyhlazoval města pro svou větší slávu , otrok připoutaný k válečnému vozu vítěze kráčel jásajícími městy, nepřítel byl předhazován divé zvěři před shromážděným lidem, tváří v tvář těmto průzračným zločinům mohlo být svědomí neochvějné a soud nepochybný. Ale tábory otroků pod praporem svobody, masakry ospravedlňované láskou k člověku nebo zálibou v nadčlověčenství tento soud jaksi znejasňují. Toho dne, kdy v důsledku prapodivné převrácenosti naší doby zločin okázale oblékne ukořistěné svršky nevinnosti, připadne nevinnosti, aby se hájila. Tento esej má být pokusem zareagovat na tuto zvláštní výzvu a promyslet si ji."
To, co nazývá Camus svou dobou, představuje pro mě minulost, do které jsem mnoha způsoby zasazená a kterou jsem nepochybně ovlivněná. Přilákala mě výzva k promyšlení, touha pokusit se vypořádat s dobou tak bouřivou, vášnivou a překračující mnohé hranice. Chtěla bych hledat odpovědi na to, jak došlo k tomu, že se tato doba tak bolestně vymknula z kloubů, že moderní osvícený člověk posledních století svou krutostí hravě překonává barbarství dávných věků. Nicméně i když je Camusova kniha do značné míry vyrovnáním se s ideologií a totalitou, myslím, že kniha toto téma přesahuje a je především hledáním podstaty a ducha moderní doby, která se jen nesnadno vyrovnává se ztrátou božího zákona a jeho nahrazení zákony lidskými. Proto bych ráda jmenovanou knihu vzala jenom jako inspiraci k vlastním úvahám na téma pocitu absurdity, který je pro naši dobu typický a který zaujímá významné místo v existenciální filosofii. Budu jen ráda, pokud bude mít někdo zájem podívat se na absurditu jiným způsobem a z jiného úhlu, než jak to dělá Camus, který se o ni zajímá hlavně ve vztahu k revoltě:
"Křičím, že ničemu nevěřím a že všechno je absurdní, ale nemohu pochybovat o tom, že křičím, a musím věřit přinejmenším tomu, že proti něčemu protestuji. První a jediná nepochybná danost, která se mi takto v rámci absurdní zkušenosti dostane, je revolta."
I revolta sama podle mě přesahuje téma ideologií, totalit a revolucí, je to téma obecně lidské, člověk revoltuje ze své podstaty proti lecčemu, jsou to revolty společenské, generační, osobní, náboženské, umělecké a mnohé jiné. Revolta je v podstatě pohyb člověka někam jinam, tíhnutím člověka ke změně, zdrojem jeho vývoje. Revolta jako téma dává mnoho možností zformulovat a vyslovit svůj vlastní pohled na revoltu, kde a kdy je pro nás smysluplná a nebo naopak nepřijatelná.
Slibuji dodat s přiměřeným předstihem svůj příspěvek na letní seminář, a moc se těším, že téma osloví i někoho jiného, kdo mu dodá svůj vlastní význam a obsah, abychom mohli prostřednictvím zájemného střetnutí dojít k setkání.

S pozdravem
Dana Dostálková

P.S.: Podkladová literatura:
Albert Camus: Člověk revoltující. Praha: Český spisovatel, edice Orientace, 1995
Dále cokoli jiného, co koho zaujme v souvislosti s absurditou a revoltou – napadá mě třeba absurdita u Kierkegarda (já mám pořád problém s jeho vztahem k víře, který mi připadá fanatický, ale možná mi někdo nabídne jiný pohled), nebo jak se ke Camusově knize staví Sartre, respektive proč ji tak zásadně odsoudil a jak se vyrovnává s problémem absurdity on (asi pro případné levicověji zaměřené zájemce, za sebe taky nevím, jestli je Sartre můj šálek kávy, ale jsem připravená to s někým znovu zvážit). Nebo třeba něco, co mě zatím vůbec nenapadlo…

blog comments powered by Disqus