Marek Tomeček
G. Berkeley (1685-1753) a teorie vidění
Barbarasova výtka před-husserlovské filozofii zněla, že ve vidění striktně odděluje vnímané od vnímajícího a subjekt je pak pouhým pasivním recipientem smyslových dat. Určité sympatie chová jen k Berkeleymu, který se svým principem esse est percipi (být znamená být vnímán) zdá rušit výchozí dualismus a objekt je u něj ve své existenci závislý na vnímajícím. Podívejme se blíže na historický kontext Berkeleyho myšlení abychom zjistili, zda je takováto interpretace možná. Soustředíme se na Esej o nové teorii vidění (1709) – významný milník v dějinách optiky, a na Pojednání o principech lidského poznání (1710).
Descartes rozdělil svět na substance duchovní (duše, mysli) a rozprostraněné. Rozprostraněnost byl pro něj základní atribut hmoty a takovéto substance byly měřitelné, zvážitelné, zkrátka fyzikálně opracovatelné – připravil tím cestu pro obrovský rozmach fyziky od Newtona až po dnešek. Při vidění působí hmotná věc kauzálně na duši a vyvolá v ní ideje barvy, velikosti atp. Přesný mechanismus působení hmoty na duši není znám, není ani zřejmé, kde dochází ke vzniku vizuálních idejí. Pro Descarta to zpočátku nebylo na sítnici ani v očních nervech, ale až v šišince mozkové, která jako jediný nepárový orgán v mozku se na tuto funkci zdála být ideálním kandidátem. Avšak ke konci svého života se Descartes vzdal snah po lokalizaci tohoto rozhraní a prohlásil ho za tajemné. Vzdálenost odhadujeme pomocí určité vrozené geometrie, kdy osy našich očí setkávající se na blízkém předmětu tvoří tam větší úhel než na vzdáleném.
Pro Berkeleyho byl výše nastíněný vědecko-metafyzický pohled na svět nepřijatelný, protože v něm hrála hlavní roli hmota, věda už dále nepotřebovala Boha ale vystačila si se zkoumáním, měřením a vážením hmoty. Berkeley, jsa biskupem a přesvědčeným křesťanem, nechtěl ateistickou vědu podporovat a vytáhl proti jejímu klíčovému pojmu hmoty. Jak můžou materialisté hmotou vysvětlovat vnímání, když sami uznávají, že způsob působení hmoty na ducha je neznámý? Pokud v nás hmotná věc vyvolává ideje, pak jsme si vědomi vždy jen těchto našich idejí a nikdy nevnímáme věc samotnou, dokonce i když se jí dotkneme, máme hmatovou ideu v naší duši a hmotná věc je až za ní, je principiálně nedostupná, není tedy zbytečná? Na druhou stranu, pokud je kauzální působení hmoty na ducha nejasné, je naopak jasné kauzální působení ducha na ideje (každý duch přece ideje vnímá a může si i něco představovat – vyvolávat je), není tedy snazším vysvětlit vnímání tím, že ideje v nás vyvolává všemocný duch a ne nějaká impotentní hmota? Bytí ideje tak spočívá v tom, že je vnímána (esse est percipi), buď aktuálně mnou nebo Bohem, když já zavřu oči. Není vyvolávána kauzálně hmotnou substancí.
Tato poněkud absurdní metafyzika byla s úspěchem aplikována na tehdejší zkoumání vidění. Počítá pouze s idejemi a jejich vztahy a dokázala vysvětlit několik experimentálních problémů (proč vidíme Měsíc nad horizontem větší než v nadhlavníku) a předpovědět proces učení se koordinaci vizuálních a taktilních vjemů v ranném dětství.
Když navíc porovnáme ideje vyvolané naší představivostí, jejich slabost a zmatenost, s idejemi, které v nás vyvolává Bůh při vnímání, jejich jasnost, přesvědčivost a pravidelnost, dostaneme představu o tom, o kolik je Nekonečný Duch silnější a dokonalejší než náš konečný duch. Při porovnání idejí hmatu a zraku a jejich důležitosti pro náš život zjistíme, že našemu tělu jsou nebezpečné či užitečné pouze hmatové ideje, Bůh nás zrakovými idejemi pouze s předstihem upozorňuje na to, čeho se můžeme dotknout. Takže vidění je jakýsi jazyk (protože ideje jsou spolu spojeny arbitrárně a toto spojení se musíme naučit), kterým nám náš Stvořitel dává informace o světě kolem nás. A cílem vědy má být odhalování pravidelností mezi idejemi, jakási supergramatika, a ne hledání kauzálních příčin. Takže Berkeley nakonec má i vědecký program s teologickým podkladem.
Anticipuje tedy Berkeleyho esse est percipi Barbarasův program „aktivního“ vidění? Obávám se, že ne. Je to spíše vědecká teorie s určitou teologickou motivací, protiklad vnímající-vnímané je zde zrušen spíše náhodně, Berkeley se potřeboval zbavit ateistického pojmu hmoty.