Úvod
Seminář 2003
ZÁVĚR: Zpráva z 6.semináře SFS_HB

ZÁVĚR: Zpráva z 6.semináře SFS_HB

  Petr Maglia   27. srpna 2003   Ukázat komentáře

Zpráva z 6.semináře SFS_HB
konaném 25.- 27.7.2003 na téma KÝČ

Resumé:
Díky soustředěné atmosféře interiéru chalupářského hostince „U Pilota“ i uvolněné svěžesti zahradních exteriérů „U Magliů“, jakož i zásluhou ostrého horského povětří Horní Blatné na hřebenu Krušných hor, bohatýrských snídaní, přecházejících do oběda i večeře u grilu v záři západního slunce, a zásluhou osvědčených relaxačních příležitostí,
program šestého semináře stolní filosofie byl naplněn!

Téma oslovilo nejen ostřílené borce stolní filosofie, ale zasedli i noví stolní bojovníci. Hrdé diplomy, spojené s doživotní vědeckou hodností „Člen SFS_HB“, si udělila po zásluze Vědecká rada oboru stolní filosofie ve složení:

Původní kádr:
Helena Bulková, Dana Dostálková, Jindřich Konečný, Jan Kopál, Pavel Koziol,
Jana Magliová,Petr Maglia, Pavel Maglia, Michal Maglia, David Maglia, Karel Moravec, Jakub Pinta, Blanka Pscheidtová, Stanislav-Hugo Pscheidt, Lucie Šimková, Dušan Šimek.
Nová krev:
Kateřina Brožová, Krištof Kozel, Blanka Magliová, Jana Režná, Gréta Výborná,
Dalibor Výborný.
Nevydržel:
Honza Maďar.

Z průběhu seminárního setkání zaznamenáváme
(kompletní studijní materiál včetně digitální fotodokumentace je váženým zájemcům k dispozici v archivu SFS_HB u předsedy stálých orgánů)

Pátek
V pátek se účastníci postupně ze všech stran sešli v chalupě „U Magliů“, aby se příslušně posilněni odebrali k dalšímu posilňování do hostinného interiéru „U Pilota“, a program mohl propuknout.

Bilancování – Manifest Stolní Filosofie

Prvním bodem programu byl tradiční pokus o bilancování předešlých seminářů, aby ten nadcházející jim stál filosoficky po machovcovsku na hlavě. V této části se Petr Maglia opět pokusil otevřít téma „Manifest stolní filosofie“ (ve sborníku z 4.semináře zařazeno v části ÚVOD, samostatně po 4.semináři prezentováno též na www.blatna.cz ) a vystoupil s třetí verzí Manifestu, včetně sebekritického zhodnocení těch minulých. Podpořila ho v tom korespondence s filosofem Václavem Bělohradským, který dne 6.11.2002 v 15:28 hodin z italského Terstu napsal: „Filosofie je konverzace u stolu, je to „convivialita“, proto vase filosofavani je sul oboru.“

Zase se potvrdilo, že Manifest je kontroverzní věc, avšak situace po roce dozrála do stavu, který ostatní tolerují, ovšem bez ochoty k explicitnímu odsouhlasení, což je v rozporu s manifestovanou stolní filosofií, takže s tím autor nedá pokoj a přikládá návrh Manifestu po diskusi upravený zkrácením, aby toto těsto mohlo být v internetové líhni konstruktivními oponenty upečeno do tvaru sborového výkřiku, i když jsme již dávno v poli.


Program 6.semináře SFS-HB na téma KÝČ

Následně se podařilo dohodnout program, který odborný garant David navrhnul rozdělit do tří bloků a začít hned, protože s příspěvky se roztrhl pytel:
(Úplný text příspěvků je k dispozici, i pro následnou diskusi s autory na www.blatna.com)
I.blok – reakce na základní literaturu, sjednocení hledisek:
David Maglia: Úvodní přednáška,
Petr Maglia: Kitsch – vznik; vývoj; definice a metafory,
Helena Bulková: Kýč jak bič, jsem z něho celá pryč.
II.blok – obecné příspěvky k fenoménu kýč:
Dana Dostálková: Kýč jako relativní kategorie,
Blanka Pscheidtová: Obrana před kýčem,
David Maglia: Positivní aspekty kýče.
III.blok – kýč ve speciálních oborech:
Karel Moravec: Je psychiatrie kýčovitá?
Jan Kopál: Kýč jako věc veřejná,
Jana Magliová: Věda a kýč podle I.M.Havla,
David Maglia: Kýč ve filmu.
Závěr – volba odborného garanta příštího 7.semináře, včetně předání insignií.

Následovala stolní filosofie dle programu I.bloku, vtipně přerušená bramborovou polévkou a posilujícím guláškem, přerušování roznášením nápojů je nad prahem rozlišovacích schopností zapisovatele. Po vyčerpání programu byla neřízená diskuse v sekcích s postupným odpadáním od tématu až mizením, aby svítání odhalilo již jen osiřelé nedopitky a lahváče v trávě.

Sobota
V sobotu proběhly tradiční peripetie s příjemně nepovinnou účastí, zahrnující rozvleklé snídání v narůstající společnosti probouzejících se účastníků, vrcholící společným obědem v kolibě „U Medvěda“, kam se museli účastníci probojovat pěšky do kopce kolem hotelu Modrá hvězda, kolem centrálního kostela sv.Vavřince až téměř na horní konec Horní Blatné. Slunečné svěží počasí nás vylákalo k zahájení vlastní filosofické práce prvním příspěvkem II.bloku 6.semináře SFS_HB v zahradních exteriérech „U Magliů“. Po diskusi jsme se poháněni letní přeprškou odebrali ke stolům chalupářského hostince „U Pilota“ s přátelskou obsluhou. Zde pak následovalo splnění veškerého dalšího v pátek dohodnutého stolně filosofického programu, přerušené konzumací křehkých kuřátek na hlávkovém salátu venku u grilu se západním sluncem padajícím do hlubokých lesů plných příslibů hub a běžeckých tratí.

Neděle
Dopolední procitání bylo ulehčeno pocitem dobře vykonané práce a silným letním sluncem. Rozvlékající se snídaně v horské zahradní restauraci „U Magliů“ přirozeně přecházela do potřeby polední procházky na koupališťátko pod Blatenským vrchem. Slastí bylo slunění a koupání v horské rašelinové vodě při naslouchání příhodně opileckého textu „Moskva→Petušky“ současného ruského V.Jerofejeva, kterým Hugo prokázal svoje schopnosti čtení nahlas. Nejsilnější jedinci se pak dlouho loučili v horské kolibě „U Medvěda“, též s přátelskou obsluhou.

Z programu 6.semináře SFS_HB 25.- 27.7.2003 už jen střípky

David Maglia:
Úvodní přednáška
Odborný garant semináře shrnul své čtyři texty, jimiž v průběhu roku postupně seznamoval vážené členy a příznivce SFS_HB se základní literaturou k tématu KÝČ (viz www.blatna.com KULKA, ECO, GREENBERG, SCRUTON), aby mohl říct, že: „Všichni jsou přesvědčeni o existenci dobrého a špatného vkusu, o existenci dobrého a špatného umění. Všichni jsou přesvědčeni, že kýč není subjektivní kategorie. … musíme odhalit kýč, abychom nepropadli kýči a dokázali čelit demagogii … kýč žije vlastním životem podobně (v závislosti) jako umění“ a tak čelíme požadavku na schopnost rozlišovat, protože podle M.Knížáka: „Kýčovité atributy minulosti, trpaslíci, jeleni v říji, březové háje apod., působí už jen jako fenomény doby, které mohou být použity pro vytvoření nového díla, kde svou kýčovitost ztrácí a jsou jen nositeli určitého dobového či významového poselství.“
Uvedená tvrzení byla vděčným vstupem do diskuse, které se zúčastnili prakticky všichni přítomní, velmi spontánní vstupy vedly hlasově méně vybavené účastníky k opakovaným požadavkům na řízenou diskusi, ale nebylo je slyšet. Též u váženého čtenáře předpokládám potřebu se vyjádřit, tak Vás prosím místo poškozování tisku tohoto zápisu se odreagujte na www.blatna.com !

Petr Maglia:
Kitsch – vznik; vývoj; definice a metafory
Otec a organizační garant 6.semináře SFS_HB do souhrnu základní literatury k tématu KÝČ zahrnul kromě dříve doporučených Greemberga, Eca a Kulky též Kunderu, Bělohradského a především filosofa Petra Rezka, který svým úvodem ke knize „Filosofie a politika kýče“ (OIKOUMENÉ, Praha 1990) definici kýče zobecnil a filosoficky ukotvil, též použitím Husserla a Patočky. To řečníka vedlo k závěrečnému tvrzení, že současné používání pojmu KÝČ nejen v umění není metaforou, není používáním v přeneseném smyslu slova, nýbrž že je legitimní mluvit o kýči morálním, katolickém, židovském, americkém, nacionálním, ale také o kýči protiválečném, oposmluvním, sarajevském, tolerančním a nekomunistitckém.
Mnoho odvážlivců opět vstoupilo neohroženě do diskuse, takže požadavky na moderování zanikaly, natož aby zapisovatel zapisoval a tímto prosí o záznam skvělých protimyšlenek s využitím www.blatna.com. Snad jen platí, že se přítomní dohodli, že nadále nebudou ve při o rozsah pojmu kýč a pracovně se omezí na kýč v umění, aby se v zájmu alespoň nějakého výsledku postupovalo podle Komenského od jednoduššího k případnému dalšímu.

Helena Bulková:
Kýč jak bič, jsem z něho celá pryč
Autorka příspěvku se propracovává Kulkovou definicí kýče k doplnění definice tak, že ve výsledku na místo objektivního soudu díla lze jen říct: „Toto je pro mne kýč.“, protože „Poctivý prostý člověk řekne před Manetovým obrazem, že je to mazanice a že chce sádrového trpaslíka.“, pokud nic nepředstírá a chová se podle Wericha: „Když už člověk jednou je, tak má být to co je a ne to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Autorka uzavírá, že „Scruton a Bělohradský používají slovo kýč obecněji … jeden pro druhého by byl asi pěkný kýčař.“
Zapisovatel si vybavuje, že diskuse nastala bouřlivě, jistě se jí i účastnil odmítnutím kýče jako čistě subjektivní kategorie, hluboko po půlnoci však už noc nebyla mladá a tak bojovníky dostatečně neposilovala, bezpečně se shodli už jen na pokračování práce v sekcích.

Dana Dostálková:
Kýč jako relativní kategorie
Autorka příspěvku porovnává striktní Kulkovu definici kýče s definicí Eca spojenou s uměleckou avantgardou a s nyní již zřejmě (podle autorky) nepřijatelně širokou definicí Greenberga, aby dospěla k závěru, že kýč není jen vlastností díla, ale označením daleko složitějšího vztahu mezi dílem a jeho konzumentem v podmínkách existence souhrnu všech děl tvořících soudobou známou a dostupnou kulturu a že každého „vlastní cesta k umění od prvotní potřeby uspokojované kýčem v okamžiku naší minimální estetické zkušenosti je cenná a kýč je neoddělitelnou součástí kultury, respektive označení nějakého díla jako kýče je věc hluboce individuální a proměnlivá.“
Při zařazení příspěvku jako zahajujícího druhý den semináře měla autorka štěstí na čerstvé diskutující, kteří snesli mnoho argumentů proti byť jen relativní užitečnosti kýče, svět by byl jistě krásnější, včetně možností poznávání umění, i bez kýče; i když kýčovitých pasáží v Hemingwayovo díle Stařec a moře si sám autor nemusel být vědom, natož aby je produkoval záměrně, atd. atd., až došlo k ukončení diskuse v zahradním plenéru voňavým letním deštěm.

Blanka Pscheidtová:
Obrana před kýčem
Autorka příspěvek uvedla mottem: Touha po povznesení je člověku vštípena teprve druhotně, jako výslednice kulturních návyků, výchovy a růstu (Vladimír Merta) a se statečnou občanskou angažovaností shromažďovala argumenty proti relativizaci kýče jako negativního fenoménu v boji za to, aby masy byly od slastné konzumace kýče odpoutávány a povznášeny k rozkoším náročnějším. Zkušenost s lidským inženýrstvím za totality autorku na jedné straně vede k opatrnosti před dogmatickou netolerancí kýče, na straně druhé zkušenost s totalitou zdůrazňuje význam potírání kýče: „Masový úspěch kýče je podmíněn estetickou infantilitou. Jde o vývojové stádium, které někteří překonají, jiní v něm ustrnou. … převedením principů kýče z estetiky do politiky vzniká populismus, jehož úspěch je podmíněn infantilitou politickou … v obou případech jde o nedostatek vzdělání … Esteticky vzdělaný člověk bude méně náchylný k tomu, nechat se okouzlit kýčem a všeobecně vzdělaný člověk bude méně náchylný k vzývání politického kýče.“ Nejde o to odvrhnout masové komunikační prostředky a z nich především televizi, ale angažovat se spolu s Ecem o ideologizaci veřejnoprávní televize. Ideologizace ovšem neznamená televizi „zestraničtět“, ale přinutit její vedení, aby akceptovalo demokratický postoj, neboli aby tento prostředek používalo v duchu ústavy a ve shodě s lidskou inteligencí. Proto autorka uvádí i A.Drdu, který formuluje úlohu veřejnoprávní televize jako „nešiřitele kýče“, je samozřejmě na televizi, aby takovou činnost obhájila, dala jí přitažlivou formu a získala postupně významnější část diváků na svou stranu, lidé si ji platí protože věří, že za ně kvalitně udělá něco, co sami nedovedou, na co třeba nemají odvahu, případně co se jim zprvu vůbec nemusí líbit (Respekt č.30).
Diskusi předcházel spontánní potlesk, potom i stejně nepřipravené reakce typu: „Co má stát co nutit svobodného občana, aby si platil něco, co nechce.“, „Marx říká – Ideologie je falešné umění.“, „Estetický soud se netýká kýče.“, „Kulturní terorismus – bojovat na všech frontách.“, kterým učinila přítrž až zpráva, že grilovaná kuřátka se rozpadají, takže bylo nutno se přemístit ke grilu ven na večerní slunce.

David Maglia:
Positivní aspekty kýče
Autor příspěvku jako odborný garant a navrhovatel programu asi měl též na mysli dramatický akcent, když na předřečnici navázal tím, že „existuje mnoho oblastí lidské činnosti, kde se objevuje kýč a buď hraje pozitivní roli, nebo alespoň nevadí.“ Jako příklad uvedl sjednocující, harmonizující funkci kýče v sociálně a názorově strukturované společnosti (neironicky uvádí, že „K.Gott pomáhá řešit Sudetoněmeckou otázku.“). Dále že „Kýč nevytěsňuje umění, ale zaujímá do velké míry vlastní prostor. Kýč nepůsobí na člověka v okamžiku, kdy pokud by kýče nebylo, působilo by na člověka umění. … Kýč na rozdíl od umění se obrací ke všem lidem a umožňuje všem alespoň částečné zapojení do kulturního života … (Eco) „Občana moderní země, který si v jednom a témže časopise čte o slavné filmové herečce a o Michelangelovi, nesmíme poměřovat antickým humanistou, který se zcela autonomně pohyboval v různých oblastech lidského vědění, ale nádeníkem nebo malým řemeslníčkem z té doby, který byl z přístupu ke kulturním statkům zcela vyloučen.“
Diskuse byla nesmiřitelná – dnes všechny takzvané pozitivní účinky kýčů je možno dosáhnout nepoužitím kýčů, takže zbývají účinky negativní.

Karel Moravec:
Je psychiatrie kýčovitá?
Autor příspěvku je povoláním psychiatr, takže si mohl dovolit zalaškovat s Kulkovou definicí kýče a zjistit splnění jednotlivých podmínek přímo osobou psychiatra: doktor se na téma, s nímž za ním pacient na psychiatrii přichází, snaží působit silně emocionálně, dále se doktor svojí ordinací a bílým pláštěm snaží být pro pacienta snadno identifikovatelný, a konečně se snaží pacienta uspokojit nabídkou diagnózy obecně přijatelnou, dříve nastudovanou, bez složitých asociací a nových podnětů – psychiatr je kýčař, psychiatrie je kýčovitá, protože JE. „Kdož jsi bez kýče, hoď po mně kamenem … Věci se mi líbí, nebo ne. Vyvolávají ve mně pocity nebo ne, něco si o nich myslím (vždycky), ale nevidět vlastní kýčovitý život, to je kxakru kýč!“.
Přitom autor nelenil, a při přednášce před sebe rozmístil pět-šest nejmilejších věcí ze svého bytu, kterých si cení, většinou dárků od svých pacientů (viz foto na www.blatna.com) a tím ukázal názorně, že abychom s kýčem byli ochotni bojovat, musíme ho nejprve objevit v sobě jako fenomén negativní. Sám si svým postojem ještě není jist. Ostatně seminář jeho příspěvkem neskončil.

Jan Kopál:
Kýč jako věc veřejná
Autor příspěvku jako asistent komunálního politika vidí paralelu mezi uměním a politikou v úsilí o krásu, která mu splývá s pravdou a se spravedlností, takže jak umění tak politiku lze posuzovat esteticky, avšak kýč v politice je mnohem nebezpečnější, má mnohem hmatatelnější, přímější a bezprostřednější negativní důsledek na život lidí, přitom o kýč se ve smyslu Kulkovi definice naše správní demokracie přímo opírá.
Místo diskuse zpět na stromy a vydržet, dokud civilizace nevyplodí jinou formu státního zřízení, když ty zatím poznané alternativy k stávající demokracii jsou horší!

Jana Magliová:
Věda a kýč podle I.M.Havla (Vesmír 5/98)
Přednesená informace o textu matematika a bratra slavného bratra svědčí o popularitě kýče i mezi populizátory vědy. Matematik uchopil srozumitelnou Kulkovu definici kýče, zjistil, že tři nutné a postačující podmínky kýče po úpravě vyhovují tématům vědy, kterou myslí nejen vlastní badatelskou činnost, ale i publikování výsledků a jejich šíření, a zkoumal, kde lze najít kýčovitost ve vědě. Kýč našel v různé míře přítomen v populárně laděné vědecké publicistice, zejména varoval před dalšími díly význačných a literárně nadaných vědců, kterým se podařilo vydat bestseller. Závěrem konstatuje: „Nic proti ničemu. Je asi nutné, aby se opravdové, hluboké a závažné poznání udržovalo ve veřejné pozornosti prostřednictvím nějakého pomocného vehiklu, jímž může být praktická užitečnost stejně jako veřejná líbivost nebo snobsky intelektuální poutavost. Ostatně i v umění může kýč, stejně jako snobizmus a móda, hrát pozitivní roli.“
Inu matematik a bratr slavného bratra.

David Maglia:
Kýč ve filmu
Autor v obsáhlém příspěvku z úhlu kýče shrnul své studium filmové tvorby posledních patnácti let. S cílem udělat si obrázek o současné situaci a o kýči ve filmu začal přehledem kvantity a témat produkce filmů ve světě, provedl výčet tématických tendencí, aby se dále podrobně věnoval uvedeným aspektům i specifikům českého filmu. Své vývody autor dokládá příklady, zahrnující většinu vzniklých českých filmů, a nemilosrdně uvádí texty odborných kritiků, klasifikujících produkci v souvislosti se stavem konzumentů - diváků.
Jindy jistě diskusně zajímavá látka nebyla rozcupována, neboť na stolních bojovnících již byla patrná shovívavá únava, noc stačila zestárnout.


Závěr
Volba odborného garanta příštího 7.semináře, včetně předání insignií
Závěrem se účastníci nečekaně vzchopili, ujistili se navzájem, že se jim téma i seminář moc líbily, takže v tradici je třeba pokračovat volbou odborného garanta příštího setkání. Nestačil návrh nástupce od odstupujícího, dalšími návrhy zúčastněných vznikla sedmičlenná kandidátka, boj o téma příštího semináře vyústil v tajnou volbu mezi třemi favority a s překvapivě vyrovnanými výsledky
byl ustaven Pavel Koziol odborným garantem 7.semináře SFS_HB r.2004
Téma – FILOSOFIE VIDĚNÍ - viz Příloha 2

Vše bylo slavně dovršeno – halelujá !!!



Petr Maglia
Předseda stálých orgánů SFS_H.Blatná - zapisovatel

Přílohy:
Diplom - pro účastníka 6.filosofického semináře SFS_HB

Další přílohy:
Př.1.: Petr Maglia: Manifest Stolní Filosofie, 1 list A4

Př.2.: Publikace navržená odborným garantem k tématu 7.semináře SFS_HB,
1 ks kniha - Renaud Barbaras: VNÍMÁNÍ, esej o smyslově vnímatelném
Z francouzského originálu La perception (Essai sur le sensible), Ed.Hatier,1994, překl.Josef Fulka, 2002
Czech ed. © FILOSOFIA-ΦΙΛΟΣΟΦΙΑ, 2002, nakl.FÚ AV ČR, ISBN 80-7007-153-2
„ Každá filosofie vnímání se vystavuje riziku, že s pomocí předem utvořeného smyslu Bytí bude popisovat právě to, co nám odhaluje, co znamená být. … Naše vnímání je totiž strukturováno kategoriemi jazyka a myšlení, jejichž vznik lze zajisté nějak datovat, ale které zároveň vymazaly svůj původ a usadily se ve vnímání na způsob sedimentu. … Filosofie vnímání není pouze ta, jež si bere vnímání za svůj předmět; je to rovněž filosofie, která se ve styku s ním reformuje, která myslí podle něj.“
Jako organizační garant 7.semináře a za stálé orgány sděluji, že zájemci o knihu si ji mohou nechat za 50 Kč.
Ostatní mi ji příležitostně vrátí, protože si chci otevřít knihkupectví.

Př.3: Petr Maglia: Kýč Petra Rezka a stolní filosofie, 1 list A4
Př.4: Pavel Koziol: Slovo ke Vnímání, 1 strana A5 (e-mail z 26.8.03_12:03)
UPOZORNÉNÍ
Jako organizační garant 6.semináře sděluji, že zájemci o Sborník z 6.semináře SFS_HB si jej mohou u mě za 200 Kč/ks objednat závazně - s nezávazným dodáním podle počtu zájemců:
Sborník pokud možno ve stejném provedení, jak laťku nastavil dude (editor Sborníku ze 4.semináře ׀ Léto 2001)
Obsah sborníku
ÚVOD - Petr Maglia
PŘÍSPĚVKY – texty příspěvků (viz Program 6.semináře SFS-HB na téma KÝČ)
EX POST – pro všechny, kteří chtěli k tématu něco sdělit
(např. Př.3,4 jako inspirace, registruji z Vás několik, kteří slíbili něco říci a na 6.semináři to nestihli)
Tímto vyzývám zájemce o dodání textu EX POST do sborníku – v případě pochybností o zařazení rozhodne
kolegium odborných garantů dosavadních seminářů – uzávěrka těchto textů je do 30.9.2003,
abychom si sborníkem mohli udělat radost k Vánocům.

blog comments powered by Disqus