Michal Maglia
Vážení přátelé,
poslední papír, kterým jsem se na Vás obrátil, se jmenoval Pluralita diskursů.
Zastesklo se mi tam po Michelu Foucaultovi, a tak jsem jednu jeho krátkou přednášku navrhl jako téma příštího stolně filozofického semináře. Až na tátu se mi k tomu nikdo neozval. Táta nesouhlasil, ostatní mlčí.
S Josefem jsme se shodli na tom, že ten, kdo navrhuje téma, by měl splňovat určité podmínky. Za navrženým textem by si měl stát, jako za vlastním. Čili mělo by ho téma zajímat jako vlastní problém a měl by ho chtít sdělovat ostatním. Také se to dá vyjádřit dvěma slovy: naléhavost a znepokojení. To mě, myslím, u Foucaulta postihlo. Teď aby se takovými pocity nakazil ještě někdo další.
Přiznávám se, že jsem tento dopis už na někom vyzkoušel. Kolegové stolovníci mi vytkli nesrozumitelnost, tak jsem se rozhodl napsat tento vysvětlovací úvod:
Chci nejříve vysvětlit výraz způsob organizování věcí. Tento výraz používám jako synonymum k výrazu způsob mluvení a filozofie (zde jako orientace ve světe).
Výraz věc: rozumím v úplně nejširším smyslu jako každý možný předmět myšlení. Jednak věci ve vnějším světě – stůl, židle. Dále třeba manželství, vlastnictví (abstrakta), tanec, a nakonec i vztah mužů k ženám, hospodaření se svou náladou, hospodaření s důvěrou přátel.
Výraz oranizování věcí: jak postavím židli ke stolu, kdy zavolám příbuzným, pak i čeho je potřeba si všímat a o čem je dobré mluvit, aby se vztah mezi muži a ženami zlepšoval, i že ke zlepšování své nálady je třetí den potřeba počítat s nevyspalostí.
Výraz způsob organizování věcí: určitá myšlenka, duch, zkrze nějž své organizování věcí řídím. Důvod toho, proč jsem, jaký jsem. Výraz sebeinterpretace, sebeprojekce.
Byl mi kolegy navržen prý srozumitelnější výraz – způsob organizování pojmů. Slovo pojem vidím jako slovo, kterým si subjekt označí objekt-vnější svět. Slovo věc má ale zahrnovat i toho, který označuje (mluvčího). Subjekt se sám sobě stává objektem. Mám pod nohama tenký led, ale myslím si, že uvedený návrh vychází z poznávací metody exaktních věd, které proti sobě staví nepřekročitelnou hranici subjekt/objekt.
Konec úvodu.
Možná máte pocit, že Foucaultovu textu nerozumíte. Já jsem mu taky nerozuměl hned. Není to něco, co by člověk už někde četl, zjistil na čem to stojí a podle toho se k tomu postavil. Navrhuju opak: číst, i když nerozumím, pořád dál číst a snažit se zapojit a nakonec s autorem pokračovat v jeho způsobu mluvení. Vlastně prodloužit jeho řeč na další témata, která v té stati ani nejsou zmíněna. Filozofická myšlenka se vztahuje na všechny věci na světě (proto je filozofie orientací v něm), ale filozof nemůže předvést aplikaci své myšlenky na všechny věci. Navrhne jenom určitý kód pro uspořádání všech věcí. No a my se ten kód jakoby naučíme a zkusíme mluvit o dalších věcech, které Foucault ani nezmiňuje. Ju? A neodpočívejte u toho!
Návrh programu
1) Úvodní přednáška - Co je to diskurs?
Toho se rád ujmu, bude to jednoduchý úvod, a pak asi nějaké příklady.
2) Referáty
Témata referátů jsem si vymyslel tak, že vždycky na někoho míří. Záleží na tom, jestli se v něm pozná. Jinak si můžete témata vymýšlet sami nebo je měnit a vůbec s nimi volně nakládat, ale měly by navazovat na Foucaulta. Referát nemusí být dlouhý, neměl by být dlouhý. Může mít i podobu jen několika poznámek, myšlenek. Také si dovoluji nabídnout návrh zpracování jednoho tématu.
Témata referátů:
Je téma diskurzu ateistické?
Neukotvenost, nahodilost diskurzu
Bezpečná a nebezpečná iracionalita v běžném myšlení
Význam zákonitostí diskurzu při práci se statistikou v praxi
Problém diskurzu v překladu - mluví se někdy o týchž předmětech v různých jazycích jinak?
Kdo se zmocní nové věci / Předměty společné více diskurzům
Diskurz a ticho
Diskurz a dorozumívání
Možnosti nenásilného diskurzu
Lze nechtít, a přitom mluvit?
Diskurz čajovníků
Po každém referátu diskuse a je to.
Návrh zpracování tématu – Je téma diskurzu ateistické?
Naše myšlení je se svými předměty, s tím, na co myslíme, spojeno prostřednictvím diskurzů. Schéma já-diskurz-věc tedy nelze obejít, a proto jsou pro nás vlastnosti diskurzu značně důležité. Foucault ukazuje na nahodilost, nezachycenost, neukotvenost jeho tvorby a distribuce. Tato neukotvenost je i naší neukotveností, protože naše myšlení a mluvení o předmětech je nesvobodné vzhledem k diskurzům, které tyto předměty ovládají (které se jich zmocnily). Téma diskurzu se může zdát ateitické, protože jeho zákonům podléhá jakoby všechno. To by znamenalo, že ukotvené není nic, a tedy ani "my", totiž naše myšlení. "Já" by znamenalo: to, co vím, to, na co myslím a to, o čem mluvím - nic dalšího. Neboli člověk je to, co myslí. Takovému pojetí odpovídá determinismus, důraz na možnost sebeprojekce a ateismus. Ale pokračujeme.
Odlišuje se náboženství (náboženský diskurz) a víra. Možnosti mluvit o víře jsou omezené nebo nejsou žádné, žádný diskurz víry nevzniká. To se, myslím, tím odlišením také zdůrazňuje. Když se o víře mluví, tak se pouze opisuje a připodobňuje, samotný předmět této řeči se neozve - v řeči, takže i v myšlení, vládne na tomto místě ticho. (Skalní vyznavač mluveného by řekl, že co se nedá vyslovit, to neexistuje, tedy ani takové místo.) Budeme říkat místo a ne předmět, protože předmět uchopuje myšlení prostřednictvím diskurzu. Zjištění takového místa je pro nás důležité, nepodléhá totiž zákonům diskurzu, možná ani neukotvenosti. "My" tedy nebude pouze naše myšlení a člověk není jenom tím, co myslí, protože jsou v něm místa (ukázali jsme jen jedno), která nelze vyslovit. Má v sobě pole, které není světem-předmětem a kde je ticho. Jakmile člověk na něco myslí nebo o něčem mluví, je vně tohoto pole a bojuje se zákony diskurzu.
Téma diskurzu samo o sobě ateistické je, ale diskurzu nepodléhá všechno.
Velmi zdraví Michal, říjen 2001
i moje Dvě výchovy
Pro koho je slovo víra nejasné nebo kdo ho nemá rád pro názory, které nemůže pro účely tohoto příspěvku překročit, nechť si za to slovo dosadí něco jiného.