Michal Maglia
Pluralita diskursů ?
Vidím filozofii jako výzkum (nikoli jako tvorbu), jehož výsledkem mohou být nějaké objevy (nikoli vynálezy).
A proto:
Nekritizuji hned zkraje předpoklady. Jakmile někdo začne mluvit o nějakém předmětu, obsahuje jeho řeč implicitně nějaká kriteria, ke kterým předmět své řeči vymezuje. Nekritizuji ihned kriteria1, radši chvíli poslouchám a přidám se ke způsobu řeči, ke kterému se mluvčí odvážil. Pak spolu zkoumáme, jestli o podobných předmětech dovoluje ona řeč mluvit stejně nebo rozporně. Když rozporně, tak se nepovedla a umlkneme. Naopak se povedla, když nejen projde uvedeným testem, ale vzpomínáme si na další předměty (fakta, příklady), které se jako by samy hlásí o slovo a chtějí v této řeči zaznít.
Tuto jednu úspěšnou řeč mluvčího nelze nazvat systémem. Jiný mluvčí totiž zahájí jinou řeč o týchž předmětech, a ta je bude organizovat stejně platně jako řeč prvního mluvčího. Proto také nelze říct, že by jedna řeč měla pravdu.
Jak si to tak po sobě čtu, tak vidím, že je to jen slabý pokus mluvit podobně jako M. Foucault v jedné přednášce. Nemohla by být základem příštího filozofického semináře? Má pohých 30 malých stran. Zkuste si ji sehnat v knihovně (to lze v Praze snadno), já zas zkusím zařídit aspoň dvě kopie.
Prosím čtěte 1. studii Řád diskursu z
Michel Foucault: Diskurs, autor, genealogie, tři studie, Svoboda, Praha 1994
Michal
x pokud to není např. neonacismus, ten odmítám předem