Petr Maglia
Zpráva z 4.semináře SFS_HB
na téma „Moderna a Postmoderna“
Díky soustředěné atmosféře interiéru chalupářského hostince „U Evy“ i uvolněné svěžesti zahradních exteriérů „U Magliů“, jakož i zásluhou letního slunce, bohatýrských snídaní a příslušně relaxačních ostatních podmínek (koliba „U Medvěda“, přírodní koupališťátko „Pod Blatenským vrchem“, hotel „Modrá hvězda“, turistická trasa „jámy – rozhledna – obnovený Blatenský příkop),
program čtvrtého semináře stolní filosofie byl naplněn!
Téma nejen oživilo zájem ostřílených borců stolní filosofie, ale zasedli i noví stolní bojovníci. Hrdé diplomy, spojené s doživotní vědeckou hodností „Člen SFS_HB“, si udělila po zásluze Vědecká rada oboru stolní filosofie ve složení:
Původní kádr:
Helena Bulková (dříve Magliová), Miluška Dimitrovová-Dímová, Jiří Dimitrov-Díma, Petr Hejl, Jana Magliová, Petr Maglia, Pavel Maglia, Michal Maglia, David Maglia, Prof.Jaromír Neumann, Zdena Nováková, Blanka Pscheidtová, Stanislav-Hugo Pscheidt, Petra Saidlová, Lucie Šimková, Dušan Šimek, Josef Úlehla
Nová krev:
Dáša Čejková, Láďa Čejka, Dana Dostálková, Jindřich Konečný, Karel Moravec, Jan Pašek, Daniela Saidlová, Šimon Úlehla
Z průběhu semináře zaznamenáváme jen střípky
(kompletní studijní materiál včetně klasické i digitální fotodokumentace je vážným zájemcům k dispozici v archivu SFS_HB u předsedy přípravného organizačního výboru, i knižní sborník je v tisku)
V pátek se většině účastníků podařilo se sejít, z důvodu parného pozdního odpoledne se tradiční paňák na úspěch setkání odehrál v zahradním stínu, s nastupujícím horským večerem následoval dobrovolný přesun do hostinného interiéru, posléze zútulněném i teplem plápolajícího krbu.
Prvním bodem programu bylo bilancování předešlých seminářů, aby ten nadcházející jim stál na hlavě: Kritické připomínky Dušana Šimka, předem písemně formulované, vedly Petra Magliu k vysvětlení původních záměrů seminářů, a to formulací zásad „Manifestu stolní filosofie“ (ve sborníku zařazeno v části ÚVOD), bouřlivě diskutovaných při všech následujících příležitostech.
Vlastní seminář otevřel odborný garant Dušan Šimek úvodní formulací jím navrženého tématu „Moderna a Postmoderna“. Posluchači mohli referenta sledovat v jím rozdaném textu příspěvku a následně diskutovat konkrétní soudy autora nejen nad Giddensem, Decartem, Newtonem, Russeauem, Kantem, Lyotardem a dalšími, ale reakci autora na příspěvky seminaristů Úlehly a Maglii. V diskusi se projevila připravenost i dalších účastníků citacemi dalších velikánů, avšak Petr Maglia se přiznal, že sotva stačil na doporučenou literaturu, takže není připraven na Kanta. Michal Maglia při vší úctě k hlubokému vzdělání doporučil diskutovat pouze „chytlavé myšlenky“.
Následoval příspěvek Josefa Úlehly, formulovaný jako intenzivně až podkožně osobní oslovení, zdůrazněné nejen tykáním, ale i potřebou porozumění každé větě a vyžadováním reakce účastníka dialogu. Předem rozeslaný příspěvek vyvolal odezvu oponentů, zejména v příspěvku Petra Maglii. Bezprostřední diskuse k autorově výzvě k boji proti začlenění stavu postmoderny do „business“ humanitních věd „as usual“, jak ji Úlehla cítí v textu Z.Baumana v odb.garantem doporučené literatury č.1, nebyla polemická v této věci, zato obsáhlá, např. připomínkou s tématem souvisejícího řečového násilí - „jazyk je fašistický“.
Takže se program naplnil i v části „Práce v sekcích“, ti nejpracovitější se kolem čtvrté hodiny ranní přemístili do stodoly s lahváči.
V sobotu po pobytech v relaxačních a posilovacích exteriérech osobní zaujetí všech účastníků neochablo, naopak k pracovnímu pokračování semináře se sešli disciplinovaně v 14 hodin z vybuchujícího léta do hostinného (tedy hostinského) šera, aby se soustředili na příspěvek Jindřicha Konečného, který autor přednesl z rukopisu, včetně reakcí na předchozí noční diskusi. Autor vymezil téma v rámci dějinných etap vývoje lidské existence, ve filosofii se zdůrazněním přechodu od klasické problematiky „bytí“ k novověkému důrazu na „čin“ (16.stol.) až k postmoderní problematice „času a prostoru“, k determinaci „mocí jazyka“, k Lyotardovu pojetí vědy, „která vypráví sama o sobě metamýtus“. Diskuse byla odložena po následujícím referátu, k němuž se účastníci odebrali do prosluněných a již vlahých zahradních exteriérů.
Následovaly poznámky k tématu Prof.Jaromíra Neumanna, též z rukopisu, mapující genezi moderny a postmoderny nejen studiem pramenů, ale i výsledky vlastních kunsthistorických prací a strhujícím svědectvím o objevných počátcích českého strukturalismu třicátých let. Autor polemizoval s Petrem Magliou prosazovaným pojmem „stolní filosofie“, který může mít blízko k „pivním řečem - blábol a eklektismus není postmodernou, ale žvaněním“, příkladně zdůraznil význam skutečného studia předmětu zájmu, když vysvětlil, jak daleko se v pochopení moderny dostal Mukařovský, Jakobson a Vodička a zalitoval, že Patočka rozvíjel spíše fenomenologii Husserla; zmínil se, jak se postmoderní stav odráží ve vědě, v umění a v politice (při řízení TV), charakterizoval postmodernu mimo jiné jako odmítnutí skutečností přesahujících člověka (tedy i tradiční náboženské víry), jako další stupeň relativizace všech hodnot, protože po Derridově dekonstrukci nelze najít dělící čáru mezi skutečností a jazykem – naším popisem skutečnosti.
Nadšení účastníků vyústilo v bouřlivou diskusi: Dušan Šimek porovnáním předřečníků odsoudil shromažďování citací a pojmů J.Konečného bez charakterizace situace, jak k ní došlo a jak z ní ven (pokud je vadná). Petr Maglia obhajoval „stolní filosofii“ v té její části, která cení otevření vnitřního světa stolního bojovníka bez ohledu na jeho vzdělání - vnitřní svět každého člověka tvoří jednotu a pokud diskutované téma prožije (nevytěsní), tak je sdělitelné a cenné ve své „jednoduché“ pravdivosti (viz Michalovy „chytlavé myšlenky“). Josef Úlehla toto stanovisko jednoznačně podpořil upřesněním, že „stolní filosofie“ zahrnuje nejen poznávací funkci, nárokuje si totiž více, vyžaduje osobní vztažení se k tématu a tedy vlastní odpovědnost. Dále převládly neutuchající věcné dotazy na Prof.Neumanna, hrozící narušením plnění programu.
Nakonec se podařilo předat slovo psychiatru Karlu Moravcovi, který ve svém příspěvku (též vycházejícím z rukopisu) rozvedl postmoderní aspekt ztráty identity jak v rovině vlastní odlišnosti jedince od jiných, tak v rovině obtížně udržované osobní kontinuity a integrity. Autor své bohaté klinické zkušenosti zobecnil do pojmu „osobního nepřítele“, s nímž v sobě každý bojuje různými formami; v této souvislosti ocenil terapeutický význam probíhajícího semináře a odmítnul klasicky odsuzovanou „schizofranii“ jako nemoc, protože takto chápaný „postmoderní stav na rozcestí“ se přenáší do nemožnosti poznání a překonání rozcestí jako rozštěpení osobnosti.
Dotazy odborné a diskuse vnitřního světa doktorů byly přerušeny potřebou přechodu do hostinného interiéru, protože nejen postmodernou živ jest člověk.
Posledním předem písemně formulovaným příspěvkem semináře byla „Moje moderna a postmoderna“ od Petra Maglii. Referent rozdal text a vyžádal si jeho sledování během vlastního vystoupení v bláhové snaze zajistit „čtení stejné knihy“. Autor porovnáním popisu postmoderního stavu na základě doporučených textů č.1 od Baumana a č.6 od Hejdánka vyjádřil názor, že i když oba dospívají k obdobné charakteristice postmoderny, Bauman zůstává na povrchu a Hejdánek sestoupil ke kořenům (charakteristikou moderny pomocí nové interpretace Nietzscheho nihilismu) a ukázal i cestu z postmoderního rozcestí (rezignací na tradiční helenisticko-křesťanské objektivní hodnoty a budováním filosofie nejen s předmětnými skutečnostmi lidského života a lidského světa, tedy nejen na základě dosud používaných pojmů), při vědomí postmoderního stavu Hejdánek neztrácí smysl lidské existence - zřejmě to souvisí s jeho náboženským ukotvením, které se snaží přetavit analogicky k staroizraelské tradici do ne-předmětné víry (s poukazem na některé výzkumy výroků Ježíše, viz též M.Machovec „Ježíš pro moderního člověka“).
Diskusi vyvolal hlavně úvod a závěr příspěvku Petra Maglii: Úvodem autor postmoderní stav, který člověka odsoudil k životu na křižovatce, označil za selhání humanitních věd (v porovnání s výsledky věd přírodních) – přítomní se shodli, že toto porovnání je nesmyslné, někteří dokonce žádné selhání neregistrují a život na křižovatce je príma. Závěrem Petr Maglia cestu doporučenou Hejdánkem označil za objev a srovnal ho s přeměnou fyziky Einsteinem – když přítomní na autorovi marně požadovali bližší vysvětlení „ne-předmětné víry“ (zajímavé že nikdo nepožadoval bližší vysvětlení Einsteinovi obecné teorie relativity), tak se většina přiklonila k názoru Prof.Neumanna, že jde o cestu, která s postmodernou nemá nic společného, že jde o „starou vestu“ hledání smyslu života pomocí náboženské víry.
Tak se program semináře úspěšně přehoupl do posledního bodu, k diskusi „do úplného pochopení“, které díky pochopení hostinské Evy a nasazení hostitelky Jany Magliové mohlo postupně nastávat, nejen dle duševních sil účastníků – ještě bylo řečeno jistě mnoho moudrého, o čem však zpravodaj může podat zprávu je ustavení odborného garanta příštího semináře:
Dušan Šimek předal pochodeň návrhem dvou kandidátů, ke kterým přítomní dostali rovnou příležitost se vyjádřit a tak:
Ustaven byl Michal Maglia odborným garantem semináře SFS_HB r.2002.
Nedělní dopolední ráno bylo opět poznamenáno burácením léta a bohatýrskou snídaní, která znenáhla přešla v nedělní oběd v hotelu „Modrá hvězda“ v barokním stínu kostela Sv.Vavřince. Pro nejpracovitější jádro seminaristů následoval výlet, aby se všichni pozůstalí zase sešli v poklidu u kávičky s němým výkřikem:
Vše bylo slavně dovršeno – halelujá !!!
Ahoj všichni a nashledanou příště
V Kladně dne 11. prosince 2003
Ing.Petr Maglia,CSc.
Předseda stálých orgánů SFS_H.Blatná
Přílohy:
Diplom - pro účastníka 4.filosofického semináře SFS_HB