Úvod
Seminář 2001
Pozvánka - Koncept semináře

Pozvánka - Koncept semináře

  Dušan Šimek   05. prosince 2003   Ukázat komentáře

Dušan Šimek, odborný garant

POZVÁNKA - Koncept semináře
v K.Varech dne 4.2.2001

Myslím, že při přípravě koncepce semináře jest třeba vycházeti z několika kritických připomínek, které se zde pokusím ve stručnosti nastíniti.
1. Zájmem těch, kteří aktivně tvoří dění semináře (za všechny mohu jmenovati Petra M. či Michala M.), by se mělo státi to, aby se z tohoto společného setkávání nestalo spíše nechtěné pseudointelektuální setkání. Tj. ovšem vývoj, který jest zřetelný pouhým empirickým pozorováním. Uzavřená skupinka debatující v pojmech a termínech, kterým větší skupinka poslouchajících nerozumí. Nepopírám, že tato připomínka jest poněkud hyperbolická, ale v této chvíli mám pro tento postup určité důvody, které osvětlím později.
2. To, že při semináři 2000 bylo na pořadu více témat, navíc i aktuelně zařazovaných, hodnotím velice positivně. Ve výsledku to přineslo více otevřených témat, přístupnějších i pro ten okruh účastníků, který se jeví býti pasivním. S odstupem je ale třeba podotknouti, že tento positivní rys se stal ve výsledku velice kontraproduktivním. Tematická různorodost sice poskytla určité odlehčení, dovolím si tvrdit i intelektuální zpřístupnění, ovšem za cenu až neúnosné roztříštěnosti. Paradoxně jak tematické, tak především časové. Soustředění na početnější okruh otázek zdá se vyžaduje daleko soustředěnější úsilí, kterého nejsou všichni (tedy alespoň já) schopni. Velkým problémem se pak podle mého stala roztříštěnost časová, protože prostor pro jednotlivé otázky se příliš zúžil.
3. Debaty tyto seminární, vedené, jak bylo naznačeno výše, v tuto chvíli silně uzavřeném kroužku, mají jeden velmi podstatný rys. Cílem autorů příspěvků a aktivních „neautorů“ stává se podání konsistentního „řešení“. Konečného, celkového, nevyvratitelného „světonázoru“ na dané téma. Dílem se tyto ambice určitě nerepresentují úmyslně, dílem asi ano, faktem zůstává, že v zápalu boje k jejich projevu snadno dochází.

Přiznávám, že tato kritika jest mnohdy nadnesená. Tento můj přístup ovšem vyplynul z toho nelehkého úkolu, který přede mnou stojí už vlastně od léta r.2000. Faktem je, že s filosofií nemám pražádné zkušenosti, nemám žádné formální ani praktické filosofické vzdělání. Těžko můžu, a ani nechci, v brisknosti myšlení, ve formulacích abstraktních teorií a jiných „lískovinách“ konkurovat některým slovutným veličinám semináře. Přesto se ve vší skromnosti pokusím řešení alespoň přiblížiti. Vzhledem k mým omezeným zkušenostem pak prosím dílem o určitou shovívavost, dílem pak o pomoc. To, co zde v tomto textu předložím, jen stručný koncept, při jehož rozvíjení prosím o jakoukoliv pomoc. Jakékoliv námitky, postřehy, šťouchance i remplíky jsou vítány. Stejně tak pokud by měl kdokoliv pocit, že měnit není co, či měl i jinou, přesvědčivější představu o semináři 2001, pro něj jsou dveře otevřeny, a já se těmi samými dveřmi vytratím.

Z předchozích více či méně kritických odstavců by mělo vycházet jádro tohoto konceptu. Především si myslím, že by se seminář měl pojmouti ještě více otevřeněji. V žádném případě by to ale nemělo znamenati odvrhnutí oné, mnou poněkud necitlivě vysmívané intelektuálnosti. Naopak, té je velice třeba. V mém pojetí to spíše předpokládá koncipovat seminář jako seznamovací. Seznamovací ve smyslu „seznámení se“ s určitou tradicí filosofického (šířeji snad i společensko-vědního) myšlení, s různými filosofickými směry, se základními pojmy a kategoriemi, jejichž pomocí tyto popisují svět. Toto je tedy ta základní změna, se kterou tento koncept přichází. Z této formulace pak vychází i další, teď už spíše implicitní změny. Vyžaduje to vrátit se k zadání jednoho tématu. Jedno téma, šířeji pojaté, ovšem strukturované na několik okruhů. Tyto okruhy pak doporučuji vymezit základními texty. Snad by se tím podařilo omezit ono zúžení časového prostoru. Zároveň, pokud se ono téma postaví dle zásad naznačených výše, mělo by se zachovat ono potřebné a důležité „otevření“ a „odlehčení“. Zároveň přinese možnost účastnit se setkání, aniž by bylo třeba přečíst text o třista stránkách (seminář 1999), či soustředit svou pozornost na několik velice odlišných témat (seminář 2000). Každý z té skupiny, kterou nazývám pasivní, si bude moci vybrat i jen jeden (předpokládám, že relativně krátký) text, a tímto se státi aktivním účastníkem setkání. Za třetí předpokládám, že referáty (pokud budou) se dotknou textů k jednotlivým okruhům, a není třeba je znáti předem. Přeci jenom by pak mohlo dojíti i k určité „světonázorové bitce“.

Předpokládám nyní, že je na mě, abych se pokusil formulovat téma semináře 2001. Učiním tak v následujících řádcích. Nejprve bych ale stručně objasnil, z jakých konkrétních předpokladů jsem vycházel.
Znovu opakuji, že se necítím býti filosofem. Ale vzhledem k tomu, že jsem se poslední půlrok dosti intensivně zabýval sociologií, sáhnul jsem do tohoto soudku (respektive do toho podsoudku, který v sobě míchá sociologii a filosofii). Je to především proto, že se tímto dostanu z oblasti mně poněkud nesrozumitelné filosofie do oblasti mne alespoň trochu známé. Dále si nemyslím, že sociologie je až tak vzdálená od toho, co se nyní nazývá moderní filosofií. Zvláště v 21.století, vyznačujícím se značnou propojeností, všeho, tedy i sociologie a filosofie.

Téma mnou skromně navržené tedy zní:
„Moderna a postmoderna“.
Zdá se mi vhodné, a to z několika důvodů. Otázky, které může položit, by určitou formou mohly navazovat ty z minulého semináře, především ty otevřené a neuspokojivě zodpovězené. Také bych v tomto případě mohl na sebe vzíti roli určitého „garanta“, tedy člověka zodpovědného za výběr textů, formulaci určitého konceptuálního schématu a také za určité metodické vedení semináře. Nikoliv organisační, to bych šťasten přenechal na p.t. Petrovi M., člověku navýsost povolanému.
Pro určitou představu nastíním alespoň stručné textové schéma.

1. Text, který uvede do tématu a nastíní základní otázky, které bude možno dále rozvíjet. Předběžně bych navrhoval text Zygmunda Baumana „Spor o postmodernitu“ (v Z.Bauman:´Úvahy o postmoderní době´,Sociologické nakladatelství, Praha 1995), lehce stravitelný, nepříliš náročný text v rozsahu zhruba šestnácti stránek.

2. Text, který osvětlí základní kategorie výkladu a vnímání toho, co se nazývá modernita. Preferoval bych první část výborné knihy (upozorňuji, že především sociologické) Anthony Giddense „Důsledky modernity“ (Sociologické nakladatelství, Praha 1998) v rozsahu asi čtyřiceti stránek.

3. Text klasického postmoderního filosofa. Zřejmě by se jednalo část celkem dostupné knihy J.-F.Lyotarda, což bych ještě upřesnil, protože v tuto chvíli nemám tuto knihu k disposici.

Přílohy - jsou k dispozici k zapůjčení v omezeném počtu kopií:
1. Z.Baumann (© 1993): Úvahy o postmoderní době, překlad 1995, Sociolog.nakl.Praha 1995, 10 stran A4
2. A.Giddens: Důsledky modernity, Praha 1998, 22 stran A4
3. J.-F.Lyotard: O postmodernismu (1.Odpověď na otázku:Co je postmoderno 1982, 3.List k otázce univerzálních dějin 1984), Fil.ústav AV ČR,I.část, Praha 1993, 12 stran A4
4. Informace o vyd.knize K.Mertona z LN 31.3.2001 „Dvacáté století myslelo sociologicky“, 2 strany A4
5. Rozhovor s A.Giddensem z HN 30.3.2001 „Tvůrce idejí „třetí cesty“ britských labouristů A.Giddens nemíří do politiky a zůstává věrný Londýnské škole ekonomiky“, 2 strany A4
6. L.Hejdánek: Filosofie na konci modernity, Česká mysl XLII č.1-2 1992, 7 stran A4

blog comments powered by Disqus