„PŘIPOMÍNKY LAIKA“ po prvním čtení
(součást pozvánky)
V mém téměř padesátiletém vědeckotechnickoekonomickém životě znamenala filosofie M.Machovce setkání s humanitním vzděláním, tedy se vzděláním pro lidi, o jehož existenci jsem přes dlouholetý pobyt na ČVUT něco tušil. Buberův dialogický princip, popsaný v „Já a ty“ (patří údajně k nejznámějším dílům filosofie 20.století) mi připadá tak převratný, jako všeobecně „známá“ Einsteinova teorie relativity, na kterou člověk v běžném životě taky vůbec nenarazí, i když umožnila pochopit m.j. vznik vesmíru i strukturu atomů. Buberům princip, popsaný v prvním dílu knihy (30 odstavců, 29 stran), má logickou (až matematickou) strukturu a otevírá nový pohled na život člověka, ve druhém dílu (o.31až42, s.33až58) je výklad společnosti z pozice tohoto principu, ve třetím dílu (o.43až59, s.61až94) autora použitý princip dovádí k „pochopení“ Boha. Jakoby se sám autor zalekl svého díla, např. v jeho pozdějším spisu „Obrazy dobra a zla“ (po r.1935) není princip zmíněn, rozhodně se svým principem nezavděčil ani filosofům, ani příslušníkům církví, ani idealistům, ani pragmatikům (komu tedy? – mně!). Cituji s.14,17,29: Mnoho lidí, kteří se ve světě věcí spokojují tím, že je zakoušejí a užívají, si ovšem k tomu všemu a nad tím vytvořilo stavbu z idejí, v níž nalézají uklidňující útočiště před nicotností, která doléhá. Ale ten, kdo žije pouze tak, není člověkem. Pokud se člověk spokojuje s věcmi, které zakouší a užívá, žije v minulosti. Přítomnost existuje jenom potud, pokud existuje setkání a vztah. Přítomnost není prchavá a pomíjivá, nýbrž ustavičně přítomná a trvalá. Vztah trvá jen ve střídání aktuálnosti a latence.